The Fury of the Gods

Gwynne, Gwynne, kdo by byl na začátku řekl, že mě tento tvůj konec takhle zastudí? Jednu hvězdu dolů za uspěchanej konec, neb já bych se klidně ještě nějakou dobu dál ráda rochnila. Baže!

Můj počáteční strach z toho, že bude těžké se do příběhu dostat, se nevyplnil. Pokaždé, když se vracím k nějaké sérii po větší době, čekám na těžké rozpomínání. Ale tady jsem do toho padla zpátky, jakoby to bylo včera. Autorovo úžasné psaní mě okamžitě vtáhlo. Ihned jsem si rozpomínala na detaily a pokud přece jen něco zapadlo, velice rychle mi to bylo oživeno. Neskutečně čtivý text, krátké kapitoly střídající pohledy různých postav z obou stran, díky kterým občas váháte nad záporáctvím, které prostě ne všichni mají zažrané do morku kostí. Do toho spousta překvapujících momentů. Návrat to byl skvělý. A smutný zároveň, protože byl vlastně i poslední. Velká finální bitva, která měla rozhodnout o osudu světa byla opravdu velká. Táhla se na více jak stopadesáti stránkách, takže jsem si musela chvílemi dávat pauzu. Užila jsem si každý moment, chápala jsem každý odstavec, který byl sepsán, všechno do sebe krásně pasovalo. Ale bylo to vážně dlouhé. Na jeden zátah jsem to nakonec nezvládla. Co se týče osudu postav, samozřejmě bez spoilerů, tak ten je různorodý. Autor rozhodně nikomu nenadržoval a kosil to na obou stranách téměř rovnoměrně. Byla to krvavá řež. Pro milovníky absolutních happy endů a příběhů, kdy je zlo vymýceno dobrem téměř beze ztrát, to asi úplně nebude. Ale já byla rozhodně spokojená, protože to příběhu přidává na věrohodnosti a realističnosti.