Běs bohů

Nejdřív jsem si znovu poslechla předchozí dva díly. Ne že bych si nic nepamatovala, ale jak jsem zjistila, připletla se mi do vzpomínek troška i z jiné ságy. A Běs bohů, panečku, to byl plnotučný díl. Pořád se něco dělo, schylovalo se ne k poslední bitvě, ale k velké válce a bylo to super. Ráda bych, kdyby autor ještě přidal třeba novelu z pokračování Krvopřísežných.

Knihu jsem přečetl po docela dlouhé době od druhého dílu, takže jsem si nepamatoval veškeré detaily, ale asi to ani nijak nevadilo. Valná většina příběhu, a tím že jde o poslední díl je poměrně předvídatelná. Navíc jde v podstatě jen o jednu bitvu za druhou. Téměř všechny dějové linie končí završenou pomstou a pro hlavní hrdiny vyznívá vcelku šťastně. Skoro vlastně až pohádkově. Taky by bylo fajn občas trochu z tempa zvolnit a dopřát si chvíli oddechu, autor však v nastaveném tempu nepolevuje. Přesto jde o zábavné čtení, i když pro někoho to může být příliš. Nějáké chvíle oddechu, kdy se nic moc neděje, bych ocenil, tady jede vše až moc rychle kupředu a čtenář si nevychutná svět a detaily. Co mě pobavilo je, že k usmrcení mnoha postav dochází převážně bodnutím do krku či oka. Jakože každé druhé úmrtí, a že jich v knize je. Člověk má pak pocit, že by se ti kreténi mohli poučit a tato místa si lépe chránit, když už si zbytek těla kryjí štítem a hlavní taktika je štít odklonit a bodnout před sebe. Každopádně mi tahle nekonečná rubačka momentálně docela sedla. Celá série tedy nakonec úplně v pohodě a ok, i když na úplný fantasy vrchol jí pár věcí chybí. Na druhou stranu je pravda, že autor psal poslední díl v hrozné životní situaci.