The Blood Crows

Čím jsou Cato a Macro úspěšnější, tím jsou pro císařský dvůr, přesněji pro některé jeho vysoce postavené jedince, nebezpečnější. Příliš mnoho vědí, k plnění svých závazků přistupují nekompromisně a nelze je zkorumpovat. Nic moc, když se vezme v potaz, že armáda je založena na kariérním postupu, a v níž převládají nekalé praktiky a intriky, stejně jako odvěká rivalita mezi jednotlivými legiemi. Pro císařský dvůr hotové osiny v zadku. Catonova kariéra skutečně spěje kupředu, až překotně, vypadá to. Je to však výhra pro mladého pretoriána, nyní již prefekta? Jeho boj se tím spíše rozšiřuje na vícero frontách. Macro nicméně zůstává tou nekomplikovanou, bodrou, statečnou povahou a nekompromisně loajální konstantou, kterou ve dvojici s přemýšlivým a nemálo citlivým Catonem Scarrow vysílá do dalších a dalších nebezpečných misí. Tentokrát vůdčí a válečné schopnosti Catona uvnitř vlastních řad prověří Krvaví havrani pod vedením centuriona Querta, se kterými se Cato musí vypořádat, byť to jsou či měli by být bratři ve zbrani. A tak válčení v nehostinných anglických krajích, kde vládnou barbarské kmeny, je pro Catona a Macrona další zatěžkávací zkouškou a sérií boj o vlastní život a svých spolubojovníků. Skutečný oddych pro prací masírovaný mozek ;-).

Konečně zpátky v Británii, která je opět temná, tak jak by asi měla být. Quertus je had a příběh je hodně uvěřitelný až na konec. Podle mě se dala tato kapitola ukončit, ale Scarrow potřeboval děj v Británii ještě natáhnout. Tentokrát jsem si ale myslel, že je s Catonem opravdu konec.