Orel mezi vlky

S potěšením jsem si odskočila do starořímské džungle válečných a politických intrik. Zastesklo se mi po centurionovi Macronovi, jeho optionovi Cato a jejich druhé legii. Scarrow tentokrát věnuje více času politikaření než válčení a nechává prostor pro Catonův osobnostní i profesní růst. Macron má v tomto ohledu smůlu. V jeho případě Scarrow zjevně zaujal postoj, že starého psa novým kouskům nenaučíš. Ani s jedním jsem neměla problém a zajímavá byla i zápletka této části - podmanění si barbarských britských kmenů v roce 44 ze strany takřka neporazitelných Římanů :-). Macro s Catonem to nemají vůbec snadné. Opravdu povedená dvojka. Zkušený pretoriánský harcovník a mladičký, čerstvě povýšený centurion se musí vyrovnávat s nemálo napínavým a zajímavým vojensko-politickým prostředím dávné historie. Zrady a osobní zájmy i tady hrají zásadní roli. Povedené pokračování Orla.

Orel mezi vlky Již čtvrté pokračování ze série Cato nás v roce 44 našeho letopočtu zavádí do Callevy, kde centurioni Cato a Macro dostávají za úkol vycvičit z kmene Atrebatů dobrovolníky. V první polovině knihy je trošku více politiky, ale to tak nějak k Římu zkrátka patří... Druhá polovina knihy byla, alespoň pro mě, parádní jízda... Tady není nad čím váhat, za pět hvězdiček.

Typická historická pánská jízda: armáda, politika, úskoky. Budoucí devátý římský císař Vespasianus (ten co za pár let nechal stavět Koloseum) sbírá vojenské a tím i politické body během úspěšného tažení Británií se svou „Legia II Augustus“. Bez naší dvojice Macro & Cato a bez vzájemné nevraživosti mezi místními keltskými kmeny by to samozřejmě nemohl zvládnout. Typický nenáročný dobrodružný příběh, postavený na doložených historických faktech o době, kdy se „primitivní“ domorodci na území dnešní Anglie zoufale bránili neporazitelné mašinérii a „civilizačním“ snahám římského impéria. Něco mi to připomíná. My jsme dnes v jaké roli? 80 % (aktuálně 225 hodnotících je na průměru 88 %). … Cato zastavil jednoho vojáka a se zkřivenou tváří mu vytrhl uťatou hlavu z rukou. Atrebatský válečník varovně zavrčel a výhrůžně zvedl meč. „Tincommie!“ zavolal Cato a dál válečníka sledoval. „Pojď sem!“ Atrebatský mladík se prodral zástupem vojáků kohorty a stoupl si vedle Catona. „Řekni jim, ať odhodí ty hlavy.“ „Ale taková je tradice.“ „Kašlu na tradici!“ vykřikl Cato. „Durotrigové utíkají. Řekni mužům, ať zahodí hlavy a pohnou zadkem!“...

S potěšením jsem si odskočila do starořímské džungle válečných a politických intrik. Zastesklo se mi po centurionovi Macronovi, jeho optionovi Cato a jejich druhé legii. Scarrow tentokrát věnuje více času politikaření než válčení a nechává prostor pro Catonův osobnostní i profesní růst. Macron má v tomto ohledu smůlu. V jeho případě Scarrow zjevně zaujal postoj, že starého psa novým kouskům nenaučíš. Ani s jedním jsem neměla problém a zajímavá byla i zápletka této části - podmanění si barbarských britských kmenů v roce 44 ze strany takřka neporazitelných Římanů :-). Macro s Catonem to nemají vůbec snadné. Opravdu povedená dvojka. Zkušený pretoriánský harcovník a mladičký, čerstvě povýšený centurion se musí vyrovnávat s nemálo napínavým a zajímavým vojensko-politickým prostředím dávné historie. Zrady a osobní zájmy i tady hrají zásadní roli. Povedené pokračování Orla.

Orel mezi vlky Již čtvrté pokračování ze série Cato nás v roce 44 našeho letopočtu zavádí do Callevy, kde centurioni Cato a Macro dostávají za úkol vycvičit z kmene Atrebatů dobrovolníky. V první polovině knihy je trošku více politiky, ale to tak nějak k Římu zkrátka patří... Druhá polovina knihy byla, alespoň pro mě, parádní jízda... Tady není nad čím váhat, za pět hvězdiček.

Typická historická pánská jízda: armáda, politika, úskoky. Budoucí devátý římský císař Vespasianus (ten co za pár let nechal stavět Koloseum) sbírá vojenské a tím i politické body během úspěšného tažení Británií se svou „Legia II Augustus“. Bez naší dvojice Macro & Cato a bez vzájemné nevraživosti mezi místními keltskými kmeny by to samozřejmě nemohl zvládnout. Typický nenáročný dobrodružný příběh, postavený na doložených historických faktech o době, kdy se „primitivní“ domorodci na území dnešní Anglie zoufale bránili neporazitelné mašinérii a „civilizačním“ snahám římského impéria. Něco mi to připomíná. My jsme dnes v jaké roli? 80 % (aktuálně 225 hodnotících je na průměru 88 %). … Cato zastavil jednoho vojáka a se zkřivenou tváří mu vytrhl uťatou hlavu z rukou. Atrebatský válečník varovně zavrčel a výhrůžně zvedl meč. „Tincommie!“ zavolal Cato a dál válečníka sledoval. „Pojď sem!“ Atrebatský mladík se prodral zástupem vojáků kohorty a stoupl si vedle Catona. „Řekni jim, ať odhodí ty hlavy.“ „Ale taková je tradice.“ „Kašlu na tradici!“ vykřikl Cato. „Durotrigové utíkají. Řekni mužům, ať zahodí hlavy a pohnou zadkem!“...