Christy Lefteri působila jako dobrovolnice v uprchlických centrech, ví o čem píše. Vykresluje hrůzu těch, co jsou nuceni opouštět své domovy a hledat místo, kde by mohli – možná – začít znovu, i když s vědomím, že to, co prožili, si berou sebou. Dobrá zpráva je, že příběh střídá se zajímavým povídáním o včelách (hlavní hrdina byl včelař), a tak se může i čtenář zklidnit a srovnat si myšlenky.

Nuri žije se svou manželkou Afrou spokojený život, než přijdou o to nejcennější a jsou nuceni z Aleppa uprchnout. V knize sledujeme dvě linky. V té první nás autorka provází všemi překážkami a nástrahami, které na uprchlíky ze Sýrie čekají a v druhé musí Nuri s Afrou vypovědět svůj příběh, aby dostali azyl a mohli začít znovu žít. Christy Lefteri pracovala jako dobrovolnice v roce 2016 a 2017 v uprchlickém táboře v Aténách. Včelař z Aleppa tak vznikl z příběhů, které autorka v Řecku viděla a slyšela. Ačkoli se jedná o velmi silné a drsné vyprávění, já ho přečetla téměř na jeden zátah. Bylo to totiž zároveň i krásné a lidské.