The Bear and the Nightingale

„Klidně bych šla rovnou do čelistí pekelných, kdyby to byla cesta, kterou jsem si vybrala sama. Radši zítra zemřu v lese z vlastní vůle, než abych žila stovky let tak, jak mi přikážou.“ (str.296) Na tuhle knihu jsem se těšila tak moc, že jsem si v knihovně vypůjčila rovnou první dva díly najednou. Ale nakonec jsem se s tím prvním docela trápila a ještě ve třech čtvrtinách knihy jsem byla rozhodnutá, že druhý díl vrátím nepřečtený (a to nemluvím o tom, že kolem strany sto jsem chtěla čtení vzdát úplně). Autorčin styl psaní se mi hůře četl, bylo to na mě moc náboženské (hlavně kapitoly kde vystupoval kněz Konstantin mě nebavily), popisné a z počátku se děj odehrával v pomalejším tempu. Ale líbila se mi nespoutanost a odvaha hlavní hrdinky Vasilisy Petrovny, prostředí Rusy, vykreslení třeskuté zimy a všemožných druhů čjortů/démonů. Některé scény s démony byly popsány skoro až hororově. Závěr knihy mě trochu zviklal k přečtení druhého dílu, od doby, kdy Vasja opustila vesnici a setkala se s Mrazíkem mě to začalo víc bavit a probudilo to moji zvědavost jak se příběh bude vyvíjet dál. Z vedlejších postav jsem si oblíbila chůvu Duňu, Vasjina bratra Aljošu, otce Pjotra Vladimiroviče i nevlastní sestru Irinu. Líbil se mi Mrazíkův dům, jeho bílá klisna i Slavík. O Mrazíkovi bych chtěla vědět víc, líbily se mi i jeho rozhovory s Vasjou. „Nic se nemění, Vasjo. Věci jsou, nebo nejsou. Kouzlo znamená zapomenout, že něco někdy bylo něčím jiným, než sis přála.“ „Pořád to nechápu.“ „To neznamená, že se to nemůžeš naučit.“ (str.293) Oceňuji slovníček pojmů na konci knihy. Asi si dám chvíli pauzu a druhému dílu ještě šanci dám. „Spánek je bratranec smrti, Vasjo,“ zamumlal jí do vlasů. „A oba patří mě.“ (str.300)

Neočekával jsem, že v podstatě neznámá kniha se mi bude tolik líbit. V knihovně byla zařazená pod young adult, s čímž nesouhlasím (z pragmatického hlediska hrdince bylo nejvíce 14-15 let), myslím, že kniha je "normální dospělé" fantasy jako každé jiné, mohla by se líbit i dětem a dospívajícím (není brutální nebo nijak explicitní). Americká autorka úžasně zachytila sibiřské prostředí a slovanský folklór. Jedná se rozhodně o jednu z nejlépe psaných moderních knih, kterou znám, nevadilo mi množství popisů, protože vše bylo lyricky zpracováno a nepřevyšovalo to dějovou část knihy (dokonce se jedná o autorčin debut). Velmi se mi líbil pohádkový nádech celé knihy. Příběh má jednu linku, dospívání Vasji, přesto působí trochu zmateně. Poslední půlhvězdy by u mě kniha získala, kdyby zápletka byla jasnější dřív v knize, konec je uspěchaný. Vše je trochu nejasné, člověk musí věřit hrdince, že ví, co dělá a co se děje. Postavy dobře plnily svůj účel. Kvůli mnoha přezdívkám a zdrobnělinám se mi v nich hůře orientovalo. Doporučuji fanouškům slovanské mytologie, už jen protože takových knih mnoho není. Snad i ostatní fantasy čtenáře by mohla kniha zaujmout.