The Assassin's Blade

Kniha vlastne zacina jeste pred serii, ale ja jsem ji cetla az po 3. dile, jak bylo vice doporuceni na internetu. Myslim si, ze vetsina postav bude dulezita v dalsich dilech. Jak zjistujeme, hodne lidi Celaene dluzi. I kdyz temer celou dobu jsem si rikala, ze je hloupa a naivni i kdyz si myslela opak. Tahle serie se mi hodne libi a jsem zvedava, jak to bude pokracovat. Tak vzhuru do toho.

Se sérií Skleněný trůn teprve začínám, a začínám s ní právě touto knihou, která je povídkovým prequelem. Je to ale také už třetí série Sarah J. Maas, kterou čtu, a už mám tedy nějakou představu o autorčině stylu a její výstavbě fiktivních světů. A tento její svět mě (zatím poznaný pouze z této knihy) bavil nejmíň. A co víc, tohle byla pro mě zatím tou nejhorší a nejnudnější knihou, kterou jsem od Maasové četla. Trvalo mi strašně dlouho, než jsem se do knihy vůbec dostala. Než jsem pochopila, o co autorce asi tak jde. Vyprávění několika příběhů (kapitol hrdinčina života) v jednotlivých povídkách, je celkem dobrý nápad. Bohužel, za mě je poměrně nevyužitý. Bylo by mnohem zajímavější, kdybychom za pomoci povídkového formátu dostali i jiné pohledy, než jen hrdinčin. V jedné povídce sice máme i pohled mladé dívky, která se chce stát léčitelkou, ale v dalším ději už je irelevantní. Mnohem víc by podle mě sedl pohled jiných důležitých postav příběhu - Sama, Arobynna, dokonce i Lysandry, jejíž příběh zněl poměrně zajímavě. Hlavní rozhodnutí, které hrdinka učiní v první povídce, je katalyzátorem navazujících událostí a změn osudu další řady postav, které jsou na úkor občasné repetitivnosti, a dokonce i nudě, upozaděné. Některé rozhodnutí tak díky tomu působí jako vytažené z prdele na poslední chvíli jen proto, aby zapadaly do vzorce autorčina způsobu vyprávění s skladby celého příběhu. Ale úplně nejvíc mi vadila předvídatelnost. Nejsem úplně dobrá v predikování příběhů. Ani u detektivky bych si nehádala tipnout, kdo je vrah. Ale zde je konec v podstatě čitelný už z poloviny knihy. Nevím, jestli to byl autorčin úmysl, ale s jejími pozdějšími sériemi jsem tento pocit nikdy nemohla dostat, jelikož se vždy vytasila s nějakým šíleným plánem nebo událostí, která otočila směr plynutí příběhu o 180 stupňů. Tady to ale bohužel nefunguje. Možná je to ale i tím, že je tato knina napsaná až po dokončení (nebo v průběhu?) psaní celé série, takže čtenáři už vlastně věděli, jak kniha musí skončit. Ale vždy se musí počítat i se čtenářem, který bude tímhle začínat. A bohužel, jako vstup do, poměrně dlouhé, knižní série, je tohle prostě slabota.