Teutonští rytíři I.

Hned v úvodu musím poznamenat, že jsem skalním ateistou; je mi úplně jedno, v jakého boha (bohy) kdo věří, nikomu jeho víru nevymlouvám (proč taky), ale ve chvíli, kdy mě někdo začne otravovat náboženskými kecy, přejdou mé budíky do rudých hodnot. Tento úvod jsem napsal jen z toho důvodu, aby bylo jasné, proč mě překvapilo, že jsem se stal po přečtení knihy fanouškem teutonských rytířů. Jejich metody nebyly vždycky zrovna jemné, ale kdo byl ve středověku jemný, že jo? Za řádovými bratry zůstal na baltském pobřeží pořádný kus dobře odvedené práce. A těžili z ní i ti, kteří se rytířů tak rádi zbavili.

Podrobné vypsání historie Řádu bratří německého domu Panny Marie v Jeruzalémě od jeho založení v únoru 1191 až po "hladovou" válku roce 1414. Kniha se čte jako beletrie, k čemuž přispívají občasné odlehčené poznámky, jako třeba "král Béla IV, který dostal v roce 1260 u Kressenbrunu nakládačku od železné kavalérie českého krále Přemysla II". Výborná je příloha s kresbami a medailónky významných řádových hradů v Prusku a Livonsku. Jak se píše v úvodu, autoři by chtěli "setřít nátěr předsudků a zažitých klišé", ukázat, že každá mince má rub i líc, což se jim myslím povedlo. Čtenář McBerny si zřejmě myslí, že k historickému území Ruska patří i Polsko a pobaltské státy, jinak si nedovedu jeho komentář níže vysvětlit. Rusku je v knize věnováno jen pár stránek v souvislosti s livonskými Mečovými rytíři.