Teutonští rytíři 2.

Jako fanda tohoto řádu jsem si chtěl udělat radost a pojal záměr rozšířit svou kolekci publikací k danému tématu i o tuto. Vítám bohatý obrazový materiál, rozsah a záběr – zde naprosto bez výtek, oceňuji vynaloženou energii a dozajista nemalou práci, ale záhy jsem zalitoval svého ukvapení a darmo rozbitého prasátka... Je pravda, že samotný styl přebalu ve mne jímal podezření, které se s prolistováním potvrdilo. Budiž, každý se nerodí s citem pro zlom grafiky a práci s fontem jak náleží, zvláště při tomto žánru a vzhledem k finanční stránce vydání. Co však ubralo na dojmu z odborné stránky knihy a vzbudilo lítost nad špatnou investicí jsou obsahové nedostatky. Autor kdes v jakési disputaci v diskusním bloku (tuším že na netu) užil pro názorového oponenta sousloví "nepolíbený historií". Předpokládám, že sám jakožto podobně zlíbán, bude dbát na správnost v terminologii a nedopustí se fatálně trapných pochybení. Pro příklad (a vím o čem mluvím, neboť historickým šermem jsem se řadu let zabýval i aktivně, dokonce v obou následujících bodech): Ad.1– plátová ochrana těla, ať již jezdce, nebo pěšáka, se nazývá "brněním" pouze v pohádkách!! V odborném kruhu takovéto označujeme jako "zbroj/plátová zbroj". Brnění, neboli středověce "Brň" je ochranné odění tvořené vzájemně propojenými a zpravidla nýtovanými kroužky. Když už tak by se u plechů mělo lidově používat spíše "Chrastění" či "Klepnění". Ad. 2 – pěší bojovník s dlouhým kopím se česky nenazývá "Pikýr". Není to totiž odvozeno a skloněno z označení "Píka" znamenající onu zbraň, ale správně počeštěle zní "Pikenýr", totiž odvozeno z německého označení typu vojáka touto zbraní "Piken" opatřeného. Ale budiž, laické veřejnosti jsou tyto detaily fuk, je to Sysifovská práce stále dokola vysvětlovat, ovšem v případě autora na bázi odbornosti je nemilým překvapením. A podobných šotků je tam povícero... Co mne stejně tak nadzvedlo ze židle je použitý sloh v titulkách vyobrazení, snad ve snaze nadlehčit formu, ale proč ptám se, opravdu až za takovou cenu? Příkladem – vedle sebe stojící vyobrazení historických postav, říkejme jim třeba pan Zbyšek a pan Kunrát + nějaká citace k nim se vztahující. Bylo opravdu nutno (a vyskytuje se to v knize jako nebojím se říci pravidlo) je úvodem označovat familiárně termínem "hoši" a pokračuje již obligátní forma noticky dejme tomu "spolu neměli zrovna ideální vztahy"... Proč tak pokleslý styl ve vědecké publikaci, kde se naopak očekává poněkud vyšší level jazykové kultury. Narcistní touha být originální za každou cenu, klidně i za tuto?! Do očí by to autor oněm významným personám dějin takto nekorektně předpokládám neřekl... A poslední bod, než jsem knihu nadobro zavřel a založil je (a jsem přesvědčen, že ve validní odborné publikaci by to tak mělo být), aby byla dobově nestranná, objektivní a neangažovaná. Chápu dle roku vydání určitou rozjitřenost a aktuální společenskou náladu, ovšem to by mělo jít stranou, jinak se publikace přiblíží než jen tendenčním plátkům z dob normalizace, kdy bez povinných politických větiček a očekávaných klišé skončil náklad po výtisku rovnou ve stoupě. Nazývat Rusy "zaostalými hordami" a podobné klasifikace dejme tomu ve vztahu k užívání palných zbraní. Ano, nebyli v lecčem popředu, nazíráno prizmatem dobového západu a jsou naturelem jaksi "specifičtí" dodnes, což je dáno jaksi i geograficky. Ostatně způsob užívání těžkých palných zbraní v západním světě také nebylo hned na jedničku, vždyť i v Evropě nějakou dobu předtím se s nimi také nezacházelo zrovna v rukavičkách) a termíny jako primitivní aj. – umění rozlišovat, ne soudit (kupříkladu opékání nebohých civilistů nad plamenem bylo v rámci mučení blízké i žoldákům západního světa, viz dobytí Magdeburku během Třicetileté války nebo zvěrstva, která tehdy páchali běsnící Dánové a Švédi). A je faktem, že nejeden vojevůdce naopak na ruském území pohořel (viz Napoleonské války). A zmínka o ruských barbarech "plenících univerzitu" v "jistém ukrajinském městě", mi přišlo až hloupé, vzhledem k tomu, že jak jsem pochopil byla tou dobou v držení Turků. No já nevim, ale pokud by v době jejich expanze na západ začátkem novověku byla zřízena/držena dejme tomu v Českém království, Němečtí rytíři by ji z rukou mohamedánů měli snahu vyrvat stejně tak, zrovna přátelsky se k sobě obě strany přece neměly, že. Závěrem. Myslím, že autor chtěl sice sepsat odbornou publikaci hravého slohu a neformálního stylu, ale nějak mu to sklouzlo k vyjadřování jakéhosi poplatného světonázoru za užití rádoby humorných hlášek, které doprovázeny termínovými nedostatky obsahu plní spíše medvědí službu. Chvílemi jsem si totiž připadal jako při listování rádoby odborné marx-leninistické škváry od Sávy Šabouka.