Temnota boží

Martin Buber v téhle útlé knížce zkoumá vztah náboženství a filosofie, a přestože jeho analýza nejrůznějších proudů moderního myšlení klade na čtenáře poměrně velké nároky (tím spíš, že jejich znalost předpokládá a většinou jim věnuje jen pár vět nebo odstavců), základní poselství je řečeno tak prostě, srozumitelně a přesvědčivě, že jsem tím zůstal docela překvapen: Náboženství není žádný souhrn představ nebo idejí, ale skutečnost, skutečnost celá a bez vynechávek, tak jak ji člověk prožívá, když je otevřený setkání, když do ní vstoupí a naproti sobě tu potkává Boha a druhé lidi. Zbytek je jen komentář k tomu, proč má naše doba takový problém skutečnost vůbec vidět. Ukazuje, jak je realita zastřená obrazy, které jsme si vytvořili, ale které už ztratily souvislost se skutečností, kterou mají zobrazovat, jak se obracíme do sebe a myslíme si, že můžeme všechno nalézt sami v sobě, jak subjektivita pohltila člověka natolik, že již téměř není schopen vyjít ze sebe ven a prožít opravdové setkání tváří v tvář. Mám Bubera rád.

Těžké čtení, ale pro mě velmi podnětné. Zvláště pasáže o modlitbě.