Po Terroru a Hyperionu mé třetí setkání se Simmonsem. Dvakrát možná, ale třikrát do stejné řeky nevstoupíš, chtělo by se říct. Tento údajně jeden z nejvýraznějších amerických hororů dlouho držel hladinu mé pozornosti na hranici zájmu o knihu. Je to podivná kniha. Já, kdo má rád dlouhé příběhy a odbočky mi příjemně dokreslují hlavní linku, jsem si chvílemi docela zoufala. Až někde na počátku druhé třetiny knihy se Simmons dostává k pointě příběhu, vlastně jen počátku pointy, a horor samotný pak přichází na řadu až v samotném závěru knihy. Z jednoho léta party kluků (Cyklohlídky) v roce 1960 v ospalé vesnici Elm Haven někde v Illinois Simmons vytvoří neuvěřitelný opus s bezpočtem postav. Bývalý pan učitel si napsal rozsáhlý román o tajemném příběhu, výrostcích z různých poměrů a jedné staré, zavřené střední škole, která skrývá vražedné zlo... Bavilo mě pátrání po zvonu rodu Borghiů dětským géniem Duanem McBridem, jakkoli jeho postava působí až příliš kontrastně v partičce trávící čas klukovskými bojůvkami. Ani tady se pan učitel nezapřel, stejně jako v posedlosti po bádání. Nutno přiznat, že být dítětem v té době - jistě nejen v Americe - musela být hodně těžká škola, a dětští hrdinové jsou často až příliš mladí hozeni do násilného světa dospělých. Hotový Charles Dickens. Zřejmá podobnost je samozřejmě s Kingovým To. King ale přece jenom zůstává jen jeden. Nerada srovnávám, ale Simmons si o to v této knize vyloženě říká. Čtvrtá hvězda za závěrečné vyvrcholení. ***(*)

Je libo vrátit se časem o půl století a trávit prázdninové dny ve společnosti party kluků z městečka Elm Haven? Jde o klasický, lány kukuřice obehnaný zapadákov na americkém Středozápadě, kde část dětí musí pomáhat na farmách, zatímco ti šťastnější si plnými doušky užívají svého mládí: drandí na kolech, hrají baseball, běhají po lesích, plavou v zatopeném lomu, vedou mezi sebou války... zkrátka bezstarostné dětství, jak má být. Tohle léto je však jiné. Poslední den školy zmizel spolužák a šestice hochů z "Cyklohlídky" se rozhodne přijít záhadě na kloub. Množí se kolem nich znepokojivé, ba přímo děsivé události, ke kterým se dospělí zdají být slepí a hluší (pokud se na nich přímo nepodílejí). Začíná souboj se zlem, napínavý, místy silně přitažený za vlasy, občas trošku zdlouhavý, se zápletkou béčkově kýčovitou, přesto jsem si při četbě tohoto Simmonsova románu spokojeně rochnila. Nostalgický návrat do dětství fungoval na jedničku a ten hororový balast okolo jsem jako příznivec žánru vnímala pozitivně. Z předchozího čtení prvního rozkouskovaného vydání v pochybném překladu (Černé léto) mi v paměti naštěstí mnoho neutkvělo, vše bylo jako poprvé. Tehdy Simmonsovo dílo zůstalo ve stínu Kingova "To", v současné době si netroufám porovnávat - dokud se také "To" nedočká reprízy. Autorovu předmluvu je vhodnější ponechat až jako doslov, vyhnete se tak nežádoucím spoilerům a lépe pochopíte, o čem Simmons píše. Několik jeho postřehů můžu nadšeně odkývat, s jinými by se dalo v místních podmínkách polemizovat. Pro mě byl tento text příliš profesorský, mentorující, suchopárný... osobně mám raději Kingovy předmluvy, jsou emotivnější, méně psané hlavou a více srdcem. Přes pár výhrad (žádná není zásadní) lze "Temné léto" doporučit každému hororovému fandovi, ale snad i ostatní čtenáři by mohli ocenit atmosféru svobody, přátelství a dobrodružství dětských let.