Tatér z Osvětimi

Opět se mi potvrdilo, že jenom hrstka autorů dokáže napsat knížku o této strašné době. A co se týká knížek z prostředí koncentračních táborů, zatím nic u mě nedokázalo překonat nezapomenutelný zážitek z knihy Černá a purpurová. Nechápu vysoké hodnocení Tatéra z Osvětimi. Vůbec se mi nelíbil styl autorčina psaní. Přišlo mi, jako by hlavní hrdina byl v Osvětimi snad na dovolené. Kdyby to byla skutečnost, s tím, jak se choval by tam nepřežil ani 5 minut. Kniha ve mě dokázala vykřesat jednu jedinou jiskřičku emoce, a to když je hlavní hrdina uvnitř krematoria mezi mrtvými lidmi. Jinak jak už jsem psala, autorka píše tak, že kniha ve mě nezanechala vůbec žádný dojem, žádné pohnutí. Ne, prostě o tom nedokázala napsat s takovou poutavostí, jaké je u tohoto tématu třeba. Čtenář musí soucítit s postavami, musí jim držet palce, aby to přežili, musí být vděčný, že do takového pekla nikdy nevkročil a že žije v této době. Nic takového jsem při čtení této knihy, bohužel, nepocítila. A ten chabý autorčin pokus o jakýsi milostný příběh z tohoto pekla, to se také vůbec ale vůbec nepovedlo. Nevěřila jsem tomu.

Kniha se mi líbila a ano, je psaná jednodušším jazykem. Právě proto ji můžu s klidem doporučit svému dospívajícímu synovi. Není zbytečně brutální i když pojednává o válce, to ji však neubírá na kvalitě. Tate byl chytrý a empatický, riskoval svůj život aby pomáhal ostatním. Román se mi hezky četl a na rozdíl od jiných měl dobrý konec.