Tasmánie

Vzhledem k autorově zaměření je to dílo znepokojivé ....hodnotící minulost a vyjádření obav z budoucnosti .... Existovala by pro nás fiktivní Tasmánie ? Hrdina knihy prochází obdobím tápání a rozpolcenosti .... Zamýšlí se nad spoustou aktuálních otázek ... Klimatické změny, bezuzdnost konzumu, krize rozumu, genderová vyváženost .... Žijeme ve světě, kde byla fakta zlikvidována a postupně nahrazena výhodnými interpretacemi ? A kromě účasti na vzpomínkové akci v Hirošimě a Nagasaki mne zaujala i vzpomínka na Marii Sklodowskou : .... byla plna ujišťujícího přesvědčení, že záření přinese lidstvu jedině dobro .... Rozhodně pozoruhodné dílo .... a já doufám, že Tasmánie není náš osud ....

Krize ve všech možných podobách - existenciální, vztahová, manželská, klimatická. Paolo řešící absenci otcovství a píšící o bombě, Novelli vstupující do nebezpečné džungle gender sporů, Karol a konflikt jeho lásky k bohu a Elise, Lorenza, Eugenio, Cruzie... Všem chybí smysl konání a stav světa jim tak úplně nepomáhá... Nejsem schopná převyprávět, o čem román je - ale dýchá z něho tak hluboký smutek, že jsem měla problém se k němu vracet. Napsaný je nicméně skvěle.