Knížka čtená dceři. Je mi líto, že jsme dočetly poslední knížku ze série Tappi a přátelé. Po Tappim se mi bude stýskat, tuhle partu z Šeptajícího lesa jsem si moc oblíbila. Naštěstí je napsána ještě trilogie Tappiho příhody, ale je asi pro o něco starší čtenáře, časem se do ní určitě také pustíme. Opět skvělé příhody s nenásilným ponaučením, doprovázené skvělými ilustracemi. Nejhezčí kapitola byla ta o podivuhodném místě :) Za zmínku ale stojí i moc hezká kapitola o nočním strachu. Doporučuji nejen tuto knihu, ale i celou sérii, všemi deseti.

V principu stejne jako prvni dil, ale tady je vice pribehu s poucenim. Pouceni bylo urcite srozumitelnejsi nez v Tappim a prvnim snehu. Dozvime se, ze neni dobre byt liny, posmivat se druhym, zapominat na bezpecnost u vody nebo ze kazda zeme je krasna... A naopak mame priklady toho, jak se zviratka spoji, aby nekomu pomohla/udelala radost/dosahla spolecneho cile. Motiv toho, ze jsme kazdy jiny, jedinecny, a je to ku prospechu celku, se objevuje vicekrat. Na zaver zminim, ze me bavilo, jak se zviratka zamyslela nad tim, co je ono podivuhodne misto, odkud se kazdy vraci radostnejsi. Pro nasi mistni knihovnu to plati beze zbytku :).