Tango staré gardy

Je fajn přečíst si taky jednou romantiku pro lidi s mozkem. Nejvíc oceňuju charaktery postav, jsou živé a nemění se, jen protože by si pár ženských chtělo zavzdychat. A výstavbu knihy jako takovou, hezky graduje v obou linkách. No a hlavní tahoun je ta dojemná nostalgie stárnoucích lvů salonů. Poslední dobou mě stárnoucí páry neskutečně dojímají. Ať se jdou Romeo s Julií bodnout!

Jejich život a společenské postavení nemohou být odlišnější, přesto mezi nimi od prvního okamžiku vzplane něco, co v první chvíli připomíná jen vášeň, ale postupem času se ukazuje, že je to mnohem hlubší. Jejich vztah je jako tango, je v něm oheň i led, vášeň, předstírání...setkávají se a opouštějí se, touží po sobě, ale nedokážou spolu být. Jejich cesty se třikrát sejdou a zase rozejdou a je to mezi nimi pořád, bez ohledu na to, kolik let už uplynulo, o kolik od prvního setkání zestárli. Člověk neví, jestli má cítit lítost, nebo jim závidět, že je potkalo něco tak mimořádného. Jak už je u Péreze-Reverta zvykem, vedle příběhu dodá i spoustu zajímavých informací, tentokrát o tangu a šachách.