Dumasův klub

Verdikt: Pokud jste milovníci mysteriózních detektivek a zároveň vás zaujme fakt, že se životnost papíru dnešních knih počítá na desítky, zatímco dříve na stovky let, tak je Dumasův klub to pravé pro vás.

Na začátek - film Romana Polanského miluju. Byla jsem tudíž zvědavá, nakolik se od něj knížka odlišuje. Velmi. Hlavní dějová linie se točí kolem útržku z původního rukopisu Dumasových Tří mušketýrů a až ta druhá, která hlavně zajímá Lucase Corsa, se týká satanských knih. To ale vůbec nevadí. Jsou tady úžasné literární odbočky podobně jako ve Jménu růže. Čtenář aspoň trochu znalý se může jedině kochat, když poznává známé autory (Stendhal, Doyle, Féval, Poe a především můj milovaný Herman Melville), a díky internetu si může dohledat ty neznámé, jako já třeba Rafaela Sabatiniho. Ovšem hlavní linie mě na konci malinko zklamala, protože (ve filmu hlavní padouch) Boris Balkan kolem rukopisu shromáždil nadšence a milovníky Alexandra Dumase. Jenom, řeklo by se. Pro ně je to náplň života, pro čtenáře, čekajícího drama, přiznejme si, skleslá brada. Linie kolem satanských rytin - tam se film přidržel knížky. "Irena Adlerová" byla tu více, tu méně ďábelská. Ochranitelská. Přítulná. Ale stejně jsem pořád viděla Emmanuelle Seigner a Johnnyho Deppa... :-) Moc doporučuju obě varianty, knižní i filmovou.