Moc si vážím pana Doležala za to, že přivádí k životu příběhy lidí, na které by se jinak zapomnělo. Za to bych mu chtěla dát maximální počet hvězdiček. Musím však jednu ubrat, protože mi kniha nepřišla dostatečně konzistentní. S některými osobnostmi se seznámíme dopodrobna, včetně osudů jejich, i vzdálenějších, příbuzných, a u některých se dozvíme v zásadě jen základnější informace. Např. o tom, že malíř Alfred Justicz měl manželku, se dozvíme jen díky přiložené fotografii. Poslední kapitolka "Do hospody u silnice vpadl meteorit II" je nejspíš jen pro přátele a zasvěcené. Autor nemá moc potřebu vysvětlovat kdo je kdo. Kdybych nečetla autorovu knihu Jana bude brzy sbírat lipový květ, netušila bych ani, kdo je Jana, a proč nemohla přijít. Trochu mě to mrzelo. Cítila jsem se jako nezvaný host, který přisedl ke společnosti, jež se baví o svých starých známých, všichni se smějí a výborně baví narážkami na společné zážitky, a já se jen rozpačitě usmívám, protože nechápu, a nemám, čím bych ke společné zábavě přispěla.

Mám pro knihy pana Doležela slabost - a tahle je opětovně SKVĚLÁ.