Ta zatracená skála

Staletí trvající střety křesťanů s muslimy se poté, co se pod prapory islámu postavili osmanští Turci jako nový hegemon muslimského světa, staly pro křesťany dlouhou sérií porážek a zoufalých ústupových bojů. Předznamenáním zvratu tohoto nepříznivého vývoje jsou dvě důležité porážky Osmanů, které učinily definitivní přítrž jejich pokusům o expanzi do západního Středomoří. O prvním z těchto mezníků, porážce tureckých sil obléhajících Maltu, vypráví velmi fundovaně kniha Luboše Taraby, který sepsal i příběh druhého z oněch dvou slavných křesťanských vítězství, zkázy osmanského loďstva v bitvě u Lepanta. Došlo k ní šest let po zahnání Turků od břehů Malty, v roce 1571. Historie obléhání Malty je velký, drsný, hrdinský příběh a očividně není náhodou, že hlavní město Malty dodnes nese jméno statečného velitele obránců ostrova, velmistra řádu maltézských rytířů Jeana de la Valette. Autor odvedl skvělou práci, ale totéž už nelze říci o kvalitě redaktorů či korektorů, kteří v textu ponechali celou řadu překlepů a jiných nepřesností. Je to škoda, ale z úcty k autorovi dávám pět hvězd.

Existuje v Evropě jeden malý národ, má arabský původ, jsou to zapálení křesťané a žije na pár ostrůvcích mezi Silcílií a Tunisem. Už dvakrát se podíleli na záchraně Evropy a to i za cenu prakticky sebezničení. Ano, to jsou obyvatelé Malty. Podruhé to bylo během bojů ve Středomoří, kdy bez odporu a houževnatosti všeho civilního obyvatelstva by nikdy nemohlo být souostroví ubráněno proti mocnostem Osy a dějiny se taky mohly vyvíjet jinak - Rommel by dobyl Egypt a Palestinu, k Hitlerovi by se přidalo Turecko - ale co to tady píšu. Tohle je o oné první události, kdy obyvatelstvo ostrova podpořila řád johanitů, kteří po vypuzení z Rhodu našli poslední základnu k boji proti Turkům a jejich muslimským spojencům ve Středomoří právě zde. Johanité sestsakra dobře věděli, s kým mají tu čest a co Evropu čeká v případě vlády tolerantních Tuků. Kniha je jako vždy napsaná skvěle, ono hrdinství vojáků a rytířů a jejich rozhodující obrana San Elma je obdivuhodná, ale já nejvíce obdivuji Malťany. Bez nich by se totiž stejně jako o necelých 400 let později agresora zastavit nepodařilo. A co je v knize ještě zajímavé, kromě účasti pár našich krajanů? Inu, onen politický background a především chování a počínání našich strarých dobrých známých Francouzů na čele s králem Františkem, nejkřesťanštějším to Veličenstvem, který si pozval na "přátelskou" návštěvu do Toulonu svého nejbližšího spojence - turecké válečné námořnictvo. A jak se oni muslimové v Toulonu zabydleli pan Taraba popisuje bez okolků a pokud to někomu něco připomíná a to i dneska, má pravdu. Inu, to že sultán toužil dobýt i Řím a obsadit Itálii a následně vzít Evropu do kleští (v té době měl v moci prakticky celou jihovýchodní Evropu včetně Uher a Vídeň si odbyla první obléhání ze strany Turků o něco více jak třicet let předtím). A František? Poté, co byl vyhnán z Itálie se rozhodl, že se Španělům "revanšuje", děj se co děj. A dlouhodobé cíle Turků a jejich všeobecné plány mu byly ukradené, jen když co nejvíce zmáčkne nenáviděné Habsburky a alespoň na chvíli (než by se sám stal cílem dalšího útoku) by urval, co se dá. I ta protestantská Alžběta chápala, co ona Maltě jde...No, a poslední, co mně v obou knihách (Lepanto pokládám za druhý díl) zaujalo je fakt, že se sice už naši prapradědečkové posmívali zbabělým Taliánům, které pod Radeckým hnali čepicemi, ve druhé světové válce Italové rovněž předvedli řadu "ohromujících" vojenských výkonů (Albánia a Řecko, Tripolis a severní Afrika nějak tak obecně, Stalingrad a vůbec sovětská fronta), ale na přelomu středověku a novověku byli italští bojovníci zcela srovnatelní s těmi ostatními a na výsledku jak Malty tak Lepanta se jejich odvaha, odolnost a bojové schopnosti vyrovnaly jak Španělům, tak všem ostatním. Asi jim tehdy skutečně o něco šlo. A dát se zabíjet pod vedením neschopných vládců, kteří toužili po vojenské slávě a pochybné prestiži, a to ať už Viktora Emanuela II., jeho vnuka či Mussoliniho se se skutečnou obranou jejich boty, k níž byla Malta klíčovým bodem, nemělo nic společného...