Tento román mě nesmírně potěšil, pohladil po duši, asi jsem potřebovala číst tak něžný, jemný, rodinný příběh, který omývají vlny oceánu. Světlo nad oceánem má nejenom překrásnou obálku, ale i skvělý překlad mé oblíbené Michaely Klevisové. Příběh samotný není ani ničím originální, ani výjimečný, i přesto se mi moc líbil. Zamilovala jsem si atmosféru celé knihy, líbilo se mi být s Ivy u pobřeží oceánu a odhalovat tajemství její babičky Ruth. Velice příjemné a milé čtení a jistě sáhnu i po další autorčině knize. Dům v zátoce čeká v mé knihovně na přečtení, tak se už těším !

Mé první seznámení s autorkou. Tento typ knih, kde se střídá přítomnost a minulost, mám moc ráda. Odkrývání starých tajemství, vyklízení domu po milované babičce, vzpomínky a také staré křivdy a skutečnost, kterou je někdy lepší nechat spát. V přítomnosti přijíždí Ivy z New Yorku přebrat dědictví po babičce Ruth a vyrovnat se s informacemi, které na ní během vyklízení vyplují. Setkává se s dávnou nejlepší přítelkyní Dani, s kterou mají nevyříkané věci. Dokáží navázat na staré přátelství? V minulosti se potkáváme s tehdy 12 letou Ruth a s jejím životem na pobřeží, kde pomáhala rodičům v hotelovém rezortu. Její matka Edna ji jako novorozeně našla v pokoji zabalenou do růžové deky. Jenže i Edna má svoje velké tajemství… Na pobřeží jednou za čas vypluje vrak lodi, která tam před dávnými časy ztroskotala. I ona je opředená různými pověstmi. Jak vše Ivy rozmotá, co udělá nadále se svým životem? Líbí se mi popsané prostředí, chování lidí z dřívější doby, popsaný život na pobřeží. Ne vždy je to jednoduché a ne vždy se bouře hned přežene a někdy má poměrně velké následky. Styl autorky mě bavil. Příjemně jsem proplula na mořské vlně a těšila se z odkrývání tajemství.