Světlo elfů

Trolové pokračují ve svém tažení zeměmi Albenu a rozsévají zmar a zkázu. A zatímco jedny spaluje neukojitelná touha po pomstě, jiní hledají naději a východiska pro sebe, své blízké nebo dokonce celé národy. Druhá polovina Světla elfů na jedné straně ukazuje, jak neohraničenou fantazii Bernhard Hennen má, na druhé straně, jak s ní plýtvá a jak trestuhodně mrhá jejím potenciálem. Spoustu dějových linií, které v příběhu nastartuje, se mu při nejlepší vůli nedaří ukočírovat. Některé utne laciným brejkem, jiné nechá potichoučku vyšumět a v některých se ztratí dokonce sám sobě. S postavami je to podobné. Některé se objeví, zahrají svůj part a navždy zmizí, jiné se po dvou stech stranách z propadliště dějin vrátí, ale nemají už často co říct. Jestliže Zima elfů ve své druhé polovině krásně gradovala, u Světla elfů se to už tolik nepovedlo. Na vině je dost možná ono roztřepení do tolika směrů, do kolika se vůbec dá jít a ještě pár vedlejších navrch. Hašení všech požárů, které z toho vznikají, vezme autorovi všechnu energii, takže mu už nezbude žádná na pořádné finále.

Pro mě vynikající četba.Už se těším na další díly.