Královna Elfů

Královna elfů se vzdala svého trůnu a teď putuje zemí v doprovodu svého milovaného šermíře jako obyčejná lovkyně. A zatímco se v Srdci říše snaží koboldové převzít moc od vládnoucích trolů, ve světě lidí královna Fjordlandu uzavírá s vévodou Orgrimem mírovou smlouvu. Potřetí tak máme co do činění s trolí válkou a jejími důsledky pro děti Albů v rámci rozsáhlého Hennenova cyklu Elfové. Stalo se už zvykem, že první polovina románu, rozděleného v Česku do dvou svazků, je hodně vláčná a v žádné z rozjetých linií se příliš netlačí na pilu. Královna elfů v tomto není výjimkou. Některé linie dokonce do celého vývoje ničím nepřispějí a minimálně v této fázi jsou jen mlácením prázdné slámy (například výcvik chlapce Adriena bratrem Julesem). Často se také stává, že slibně se rozvíjející epizoda najednou provede salto nebo úplně spadne pod stůl a dál po ní nevzdechne ani pes. V taktu neustále se střídajících dějových linií je u takto postižených zápletek těžké vysledovat autorův záměr a smysl konání jednajících postav. Suma sumárum, ani s touto knihou jsme se k epickým výšinám nepřiblížili…

Je zajímavé, že v této knize vlastně nenarazíte na klaďáka. A to je věc, která mi moc nevyhovuje. Na můj vkus trochu moc politikaření bez nějakého zajímavého výsledku, tak uvidíme, jak to celé skončí...