Svatý Jan pod Skalou

Knihu doporučuji všem, které tato lokalita hlouběji zajímá, dostanou hodnotné, podrobně zpracované, komplexní informace. Svatého Jana pod Skalou jsem navštívila dosud jen jednou a musím říct, že je to vpravdě kouzelné místo a pozornost a péči si rozhodně zaslouží.

Svatý Jan pod Skalou a jeho okolí je pro mě osobně tím nejhezčím místem v Českém krasu a patří i celkově do mého seznamu „top“ míst, která jsem dosud navštívil. Proto jsem si nemohl nechat ujít tuto novou publikaci nakladatelství Dokořán, která spolu s předchozími publikacemi o Tetíně (Tetín svaté Ludmily, 2017) a o Srbsku (Srdce Českého krasu, 2021) tvoří jednotnou trilogii. Historicky je Svatý Jan pod Skalou spojen především s příběhem neoficiálně prvního českého světce a poustevníka – sv. Ivana. Svatoivanské legendě je proto věnována celá jedna kapitola, ve které jsou citovány její nejznámější verze. Jsou zde shrnuty i nejnovější výzkumy ostatků připisovaných tomuto světci. Největší část knihy se zabývá zdejší historickou dominantou – klášterem. Dalo by se říct, že mikrodějiny tohoto malého místa doslova kopírují dějiny Českých zemí, dokonce jsou jejich ztělesněním. Najdete zde vše – počátky křesťanství, rozvoj kláštera během středověku i jeho úpadek za náboženských válek, následně jeho zrušení Josefem II., nástup industrializace (zdejší prostory byly využity pro textilní manufakturu), počátky turismu (založení lázní a ubytovny), až k hořkému období totalit, kdy Svatý Jan málem postihl podobný osud, jako Lidice. Po válce byl klášter přeměněn soudruhy na tábor nucených prací a věznici. V agónii pak přežil zapomenutý ve zbídačeném stavu, spolu s celou obcí, až do revoluce. To vše je tu podrobně popsáno a je dobré o tom číst. Právě popis poválečného období a celkového úpadku místního života včetně okolních usedlostí patří mezi nejlepší části knížky. Mohl bych tu vypsat desítky příběhů, které mě oslovily – například ten o páteru Karlu Dvorském, který sem chodil z Tetína pěšky celebrovat Mše svaté, kterých se účastnila už jen jedna stará vdova, a když i ta kvůli nemocem nemohla přijít, odsloužil tu mši úplně sám. Části přírodovědné jsou již mnohem stručnější, většinou byly popsány v předchozích publikacích. Každopádně pro mě je trochu zklamáním část věnující se speleologii. Myslím, že náročným výzkumům, co prováděli jeskyňáři na Arnice, tu měl být věnován větší prostor. O galejích ve Vývěru nad klášterem tu dokonce není zmínka vůbec. Zamrzela i hodně stručná (jednostránková) část o zdejším trampingu. Doporučuji přečíst také přílohy – především vzpomínky vězňů z 50. let. Výborný je také rozsáhlý seznam literatury. Fotografie jsou krásné, ale to už beru jako standard. Teď se budu jen těšit na další díl – zbývá ještě koněpruská oblast…