Jak píše Václav Cílek v závěru knihy (volně parafrázováno), pokud jste dočetli až sem, musíte z toho mít slušnou depresi. Pokud by se měl člověk knihou ve všem všudy řídit a snažit se na případnou pořádnou krizi také pořádně připravit, nebude dělat pár let nic jiného a bude ho to stát spoustu peněz. Přesto je to výborná kniha, kterou i pro ty „menší“ krize typu povodně, déledobého výpadku proudu či odstávky vody nebo třeba bloudění v horách s nutným přespáním stojí za to přečíst - a také mít ji doma, aby se do ní dalo kdykoli nahlédnout. Leccos, o čem se dá v knize dočíst, může totiž pomoci i ve zcela běžných životních situacích. A navíc to není obyčejná „příručka pro přežití“, ale i kniha se značným filozofickým a psychologickým přesahem, která člověka donutí zamyslet se nad svým životním stylem a hodnotami.

Důležitá kniha, protože jde na téma rodinné krizové připravenosti o první českou takto komplexní. Je minimálně dobré jí mít doma v knihovničce, co kdyby někdy...štěstí přeje připraveným. Největší problém vidím v editorské práci - kapitoly od jednotlivých autorů jsou navzájem velmi nevyvážené. Václav Cílek je zkušený psavec a je to znát. S jeho názory a pohledem nemusíme vždy souhlasit, ale je to hutné, dokáže se vyjádřit a jsou tam pro něj typické konkrétní příklady příběhů na vše možné. Zajímavý je psychologický aspekt dění v krizi a davového chování - i když právě jemu se mělo věnovat podle mého více pozornosti. Možná to mohl rozvést více policista Lukáš Heinz, který to zažívá ve své praxi a při misích v místech katastrof. Tady jen sekunduje a je vidět, že psaní k jeho silným stránkám nepatří. Tragický je Josef Juránek (kapitola o blackoutu) - pár informací poskytne, ale fňuká - místo na téma knihy je orientovaný na sebe a své propuštění z magistrátu, jakkoliv chápu, že po akci Blackout 2014 byl na profesním vrcholu a poté následoval sestup. Tohle měl editor rozhodně odfiltrovat a odosobnit, na to si lidé kupují memoáry a ne takovouto příručku. Kdo naopak předvedl mistrovský výkon je František Šmikmátor ve třetí části Praktická příprava. Tolik praktických rad na jednom místě je neuvěřitelně koncentrovaná esence, která osvědčuje autorův rozhled a prostudování mnoha zdrojů literatury. Samozřejmě nemusíme se vším souhlasit, vše si pořizovat, hromadit a vyrábět. Ale v tom je síla knihy - je univerzální, pro mnohé možné scénáře, povahu, intenzitu a délku krize - vše jako pouhá inspirace. Právě při čtení této kapitoly jsem si uvědomil, jak jsem vlastně díky mládí v oddílu a trampingu na mnohé události vybaven know how i materiálně. Připomnělo mi to slova jednoho z guru neformálního vzdělávání: "Skoro vše důležité pro život jsem se vlastně naučil mimo školu". Kniha obsahuje i fortelné doplňkové informační zdroje: seznamy osvědčených značek, weby, literaturu. Jedna připomínka na závěr: Překvapilo mne, že se kniha blíže nevěnuje tématu radiační havárie. Černobyl 1986, Fukušima 2011 - obě největší jaderné havárie měly jedno společné - zadržování informací veřejnosti a s ohledem na to, kolik se v jaderné energetice točí peněz to můžeme předpokládat i při příštích podobných nehodách, nehledě na jaderné zbraně, které si pořizují čím dál nevyzpytatelnější státy. Přitom autoři takovéto části by se jistě našli, odpíchnout se dá například od racionální Dany Drábové. Při čtení příruček jsem zvyklý si důležité informace podtrhávat zvýrazňovačem - tady jsem spotřeboval téměř celou náplň - to je jasná reference na tuto knihu. Přečtu si jí ještě jednou a pořídím výpisky - to nejdůležitější know how je dobré mít v telefonu stále u sebe. A nebojte, nezačínám si po přečtení stavět kryt na zahradě, ani kupovat koně, protože fosilní pohonné hmoty dojdou. Jenom se při případném druhém vydání (nepochybuji, že na něj dojde) velmi přimlouvám za důslednou redakční práci, vedení autorů a sladění kapitol.