Šumavský Děs Paměti prastaré

Pre mňa úplná pecka. Taká bola čtivá a jednotlivé poviedky boli také krátke, že to proste nútilo čítať ďalej. Behom troch dní som túto skvelá zbierku prečítal a Václav Votruba si ma získal ako spisovateľ. Keby som mal vyzdvihnúť len jednu poviedku, tak je to ťažké, lebo bolo tam viacero úplne lahôdkových poviedok, ale tak medzi tie najlepšie patria Paní Emílie z Českého Krumlova, Šumavský obr, Pohřební vůz, Upír Ludvík, Pomsta zemřelých a iné. Úplne si ma získal tieto poviedky a ja môžem túto knižku odporučiť všetkým milovníkom hororov.

Šumavský Děs, to je dobrej matroš. Vyprávění titulní bájné bytosti tentokrát nese podtitul Paměti prastaré. Ve skutečnosti jde o sloučení, úpravu a „best off“ z prvních dvou povídkových sbírek ze strany šumavského přízraku. A jelikož ty jsou dnes téměř nesehnatelné, jedná se pro fanoušky této volné série o takřka povinnou položku. Pokud už jste četli Paměti okultní či Paměti upírské, máte nejspíš určitou představu, co vás v knize čeká – archetypální příběhy, které sice originalitou spíš neoslní, ovšem jsou velmi čtivé a relativně krátké. Vyprávění nemají komplikovanou strukturu a nejdou příliš hluboko pod povrch, takže po dočtení v hlavě dlouho nedoznívají – díky tomu se kniha i navzdory počtu textů čte docela rychle. Pointu leckdy uhodnete a někdy vám rád napoví i sám autor. Nechci však, aby mé předchozí řádky vyzněly v negativním smyslu; naopak, myslím si, že v rámci temného žánru svazek skýtá čtenářům fajn ochutnávku. Kniha je také doplněna krásnými fotografiemi (zejména ten strom u povídky ZÁHADNÝ TRUMPETISTA je nádherný), podtrhávajícími celkovou atmosféru díla. Pokud se od předchozích dvou svazků Šumavského Děsa vydaných u Golden Dog tento svazek něčím liší, jsou to dvě věci – vyšší počet příběhů a absence ústředního tématu. Pokud tedy za téma nepovažujeme, že se texty orientují převážně na jižní Čechy a jsou to nejstarší Děsovy příběhy. Ale přejděme k samotným povídkám. Hned z kraje knihy mě potěšila BABIČKA, která má v sobě přesně ono tajemno a nutkání odkrýt záhadu, což mám rád. Povídku KLEKÁNICE zmíním už jen proto, že tímto zvláštním tvorem mě v mládí rodiče hojně strašili, byť mi to tím pádem začalo spíš vrtat hlavou. Chvíli jsem přemýšlel, kterou z „tajuplných“ povídek zmínit, ale nakonec zvítězila MRTVOLA; povídka z období dospívání dvou kluků s poněkud Kingovskou atmosférou. Jelikož mám rád příběhy o umělcích i atmosféru hřbitovů, HROBKA VE VOLARECH mě zaujala a přinesla postavu, která je mi svým postojem dost sympatická. A konečně se dočkáme i úplně první povídky, v níž se objevil UPÍR LUDVÍK, známý i z výše zmíněných svazků. Ludvík je taková správňácky zlá, pohodová a potměšile-zákeřná postava, která by si zasloužila vlastní knihu. Třeba, uhm... Paměti Ludvíkovy? Šumavský Děs: Paměti prastaré jsou pestrou sbírkou povídek. Potěší milovníky klasičtějšího horroru, žánrové zelenáče a nesmrtelný kult Šumavského Děsa.