Šumavský Děs Paměti prastaré

Pre mňa úplná pecka. Taká bola čtivá a jednotlivé poviedky boli také krátke, že to proste nútilo čítať ďalej. Behom troch dní som túto skvelá zbierku prečítal a Václav Votruba si ma získal ako spisovateľ. Keby som mal vyzdvihnúť len jednu poviedku, tak je to ťažké, lebo bolo tam viacero úplne lahôdkových poviedok, ale tak medzi tie najlepšie patria Paní Emílie z Českého Krumlova, Šumavský obr, Pohřební vůz, Upír Ludvík, Pomsta zemřelých a iné. Úplne si ma získal tieto poviedky a ja môžem túto knižku odporučiť všetkým milovníkom hororov.

Vyprávění mysteriózního, prastarého Šumavského Děsa se v tomto svazku drží zejména příhod z 19. a 20. století. A jsou to vypravování vskutku rozličná, nejne navštívenými místy, ale i událostmi a podivnými bytostmi, kterými se jednotlivé zkazky hemží. Máme tu upíry, divého muže, nemrtvé, nechybí ani klekánice a jiná mytická stvoření. Hemží se to tu opuštěnými místy, hřbitovy, kostely a samotami, v nichž se dějí samé nepěkné věci. Pozorný čtenář si jistě povšimne, že spolu některé povídky souvisí, takže radím: "Nepřeskakujte a čtěte postupně." Stylově mi sedly lépe povídky ze staršího období, u těch novějších, odehrávajících se ve 20. století, mi mnohdy nesedly trošku klopotné dialogy. Občas bych si také více pohrála s jazykovou stránkou povídek, kterým by mnohdy slušelo méně moderních výrazů a více archaismů. Ale dost výtek - Paměti Šumavského děsa jsou protkány sedmnácti velmi zdařilými povídkami s tou správnou starosvětsky působící atmosférou. Sice vás nevyděsí k smrti a nezpůsobí vám neklidné spaní, ale k tomu ani nejsou určeny. Jedná se o velmi příjemnou četbu k plápolajícímu ohni, když se za okny snáší soumrak a tetelí se sněhové vločky.