Na první knihu Charkanaské trilogie jsem se moc těšil. MKP je můj top, co se temné fantasy týče a každou knihu, která z tohoto krutého a nesmírně zajímavého světa vyjde si rád přečtu. Rozhodně tento díl nemohu doporučit začínajícím čtenářům Malazského světa, jelikož knihu cca. po sto stranách odloží a nejspíše se k ní nikdy nevrátí. Matadoři a fanoušci MKP si však knihu užijí. Příběh má pomalý rozjezd, z logiky věci kouzla skoro neexistují, postavy ač známé se jmenují občas jinak a i Anomander je prostě jiný :) Kniha má neskutečně silné pasáže, bohužel i dost nudnějších částí, které tempo knihy (ač není příliš vysoké) zpomalují. Na druhý díl se však hodně moc těším, jelikož příběh končí v nejzajímavější části a čekání na pokračování bude nesmírně dlouhé. A také bych rád další odpovědi na otázky, kterých mám více než dost (a to je prosím pěkně v tomto díle Erikson více než prozrazující a popisující).....

Další povedený výlet do temných zákoutí Eriksonovy duše. Tentokráte tisíce let před události z Malazské říše. Děj je značně syrový, sedřen pomalu na kost, Eriksonův černý humor si vzal dovolenou a před vámi se zvedá šílený vír postav, ať už těch, které znáte nebo těch nových. Hřiště Kurald Galain je otevřené, magie se teprve probouzí a Matka noci pomalu objevuje svou sílu. Je pravda, že v některých částech se děj docela táhne, filosofování by se tady dalo přehazovat lopatou, ale pak vždycky přijde něco, co vám to dlouhé čekání vynahradí. Mám totiž pocit, že Stvořením temnoty se Steven jenom zahřívá, sem tam pošimrá své brutální já a švihne nám na stránky řádně krvavý flák masa, přičemž nám jemně naznačuje, že tohle všechno je teprve začátek. Bude hůř, milánkové. Steven je pořád ve formě a jeho pohled na historii, kterou několikrát naťuknul v MKP, je jako vždy originální a nenudí.