Struny naděje

Příběh o talentované dívce která neztratila víru a naději, když ji zradila ta nejbližší osoba, která ji měla milovat a chránit. Příběh je velmi emotivní a čtivý. I na kapesník došlo. Po přečtení jsem zjistila, že je to prvotina české autorky a musím uznat, že v tomto konkurenčním žánru, velmi zdařilá. Nelze než zakončit slovy autorky: "Leť ptáčku. A nikdy neztrácej naději." "Přehodila jsem si popruh kytary přes rameno. Má kytara. Most k nejčistším chvílím mého života, k tomu nejklidnějšímu oceánu. Každá melodie jako vlna, která se vznáší a klesá, a každý text jako slunce, odrážející se na vodní hladině. Jasný, hluboký a plný života, naprostý opak toho, co ze mě ještě zbylo. Vše ostatní jsem měla v úmyslu nechat za sebou."

Kniha, která mě uchvátila. Chytila. Nepustila. Rozervala na kusy a přesto na ni nemůžu přestat myslet. Zamilovala jsem se do příběhu. Prostředí. Do postav. Vítejte v Tennessee. Zlomená písničkářka Maddie sem přijíždí začít znovu. Vzít život do svých rukou. Hlasy z její minulosti jí ale stále mluví do všeho co dělá. Nebude asi překvapením, že na místě zalitém sluncem, potká někoho, kdo jí život otočí vzhůru nohama. Překvapení bude ale koho a jakým způsobem. Domča tak bravurně vystavila příběh, který vás chytí za srdce. Nic mu nechybí, nic nepřebývá. Byla jsem 100% spokojená. Tahle kniha mi dlouho zůstane v paměti a budu se k ní časem ráda znovu vracet. Asi je dost kupodivu, že si mě tolik získala právě kniha z žánru, který nevyhledávám, ale je to tak. Kdybych mohla, doporučila bych ji každému. Kromě úžasného příběhu má autorka dar a co slovo, to perla. Čtení jsem si vyloženě užívala. Kochala jsem se a přála si, ať nikdy nedočtu. To by to ale nesmělo být tak čtivé. Nešlo jinak. Nechybělo i překvapení, které v knihách tolik miluju. Tolik otázek, na které potřebuješ odpovědi. A když je získáš.. není cesty zpět. Knihu miluju. Máte se na co těšit. P.S. Nezapomeňte si kapesníky.