Tak to tedy byla síla – klobouk dolů před autorkou a hlavní protagonistkou knihy Elyn Saksovou! Její celoživotní boj s vážnou duševní chorobou, schopnost jít za svým cílem, může být inspirací pro všechny lidi, kteří si myslí, že kvůli nemoci, ať již duševní či tělesné, nemohou vést plnohodnotný život. Někdy to možná doopravdy nejde tak, jak by člověk chtěl, ale nevzdávat se a jít až tam, kam nemoc dovolí (kolikrát je to mnohem dál, než si myslí lékaři) je cesta, která vede k pocitu naplnění. Během čtení mě napadaly různé otázky, mj. jak bych reagovala, kdybych se dostala do podobné situace, jako přátelé Elyn, z nichž někteří neměli o její nemoci potuchy, a pokud ano, jejich představa byla hodně odlišná od skutečnosti. Napadalo mě také, zda to, že dítě vyrůstá "v bavlnce", v dobrém materiálním zázemí, nakonec nevede k tomu, že přechod "do života" nezvládne úplně dobře a zda právě toto nemůže vést k propuknutí duševní choroby. Ale nejsem odborník a jak už zde bylo zmíněno, u Elyn se těžká duševní porucha vyskytovala i v rodině. Líčení bylo nesmírně sugestivní a brzy jsem zjistila, že mi nedělá moc dobře číst tuto knihu večer před spaním, protože se mi pak před očima vyjevuje ledacos z toho, co Elyn vyprávěla svým terapeutům, tedy nic, po čem by člověk toužil, když jde spát. Holt silná obrazová představivost nemusí být vždy výhodou :-). Knihu určitě lze doporučit lidem, kteří mají nějaký podobný problém, ale pozor, místy je to fakt dost drsné (třeba okamžiky z téměř "středověké" léčby, než se Elyn dostala k vhodným terapeutům). A samozřejmě každý, kdo se zajímá o lidskou psýchu, si v knize najde své. Po přečtení jsem si dokonce začala říkat, že nebýt tolik zaneprázdněna, přihlásila bych se dálkově na studium nějakého „psychooboru“.

Autentická zpověď americké profesorky Elyn Saks o jejím životě se schizofrenií. O bojích i smířeních a přijetích, rozhodně plná naděje a odvahy. Elyn Saks začíná své vyprávění již v dětství a končí přibližně v době, kdy knihu píše. Píše o psychotických atakách, o důležitých lidech v jejím životě, o její cestě za vzděláním, o tom, jak přijala sama sebe jako člověka a později i jako ženu. Kniha se jeví jako velmi upřímná, autorka je pro čtenáře dobrým průvodcem. Mimo vyprávění o vlastní cestě, je ale Svět se hroutí zevnitř také knihou o vážných pochybnostech nad podobou současné péče o duševní zdraví v Americe, v mnohém tolik podobné tomu, jak to vypadá u nás. A nakonec také přináší několik těžkých etických otázek o tom, zda člověk s duševním onemocněním může pracovat s lidmi, kteří se potýkají s podobnou situací, jakou roli má mít psychoterapeut v životě toho, koho se snaží na těžké cestě doprovázet a mnohé další.