Strážci Sovího vrchu

Je to těžké, hodnotit dětskou knihu v dospělém věku, ale i tak to občas (výjimečně) zkouším, z tohoto jiného pohledu. Záleží také na okolnostech, rozpoložení... Tak jsem se tento víkend docela ráda přenesla zpátky do let, kdy jsem hltala dobrodružné příběhy v Ohníčku nebo knížky, které byly o přátelství a o přírodě, pokaždé s perfektními ilustracemi. Taková je i tato knížka ze současnosti, potěší už svým vzhledem. Příběh je o jedenáctiletém Petrovi, který si po zaváhání uvědomí, čím chce být raději a co má větší cenu. Nemá to snadné, ale naštěstí na to rozhodování není sám. Děj knihy je pestrý, čtenář se nenudí, něco se dozví a dojde i na četné napínavé situace. Fandím ptactvu, takže za to má ode mne autor pochvalu. A další body přidávám za dědečka a šifry. A víc neprozradím. (Knížku jsem dočítala před spaním a měla jsem dobrodružné sny :)

Strážci Sovího vrchu mě svojí atmosférou vrhli o šedesát let zpátky – do doby, kdy jsem podobné knížky četl, a vlastně tak trochu i prožíval. Příjemné vyprávění o dětech a pro děti s působivým morálním přesahem. Autor nenásilnou formou předkládá mladým čtenářům pravidla a vzorce chování, která v podání rodičů nebo učitelů můžou znít suše a školometsky, ale takto "cezená" přes dobrodružný příběh zákonitě dopadají na úrodnou půdu. Sympatická knížka, povedené ilustrace.