Strážce soumraku

Jen co pominula jedna hrozba, už je tu nová a ještě strašnější. Zbídačenou Zemí obchází Stín a ztrápenému lidu nabízí falešnou naději na mír a spásu. Přitom jediné o co stojí je stát se Bohem. Strážce soumraku je završením epické pentalogie britského spisovatele Toma Lloyda a potvrzuje přesně to, co jsem zmínil už u jeho předchůdce: Tomovu sílu v bojových scénách. S tím jak se blížíme do finále a ubývá vedlejších linií, se právě ony dostávají do popředí a doslova opanují obsah téhle knihy. Bez velkého přehánění se dá dokonce říct, že Strážce soumraku je jedno velké bojové schéma, rozdělené krátkými pasážemi na přesun a oddech. Sem tam si Tom Lloyd ještě trochu zafilozofuje, přihodí hrst nějakého toho vysvětlení, případně něco doplní, ale takových vsuvek je jako šafránu. V porovnání s potoky krve a tělních tekutin, které touto knihou protečou, je to opravdu zanedbatelné procento. Je to drsná, syrová, místy až krutá hra, která nejednou připomene šachovou partii, v níž místo figurek vystupují armády lidí, démonů a Bohů. Rozhodně žádné čtení pro romantiky či snílky se srdcem na dlani. Tempo je vražedně pomalé, v mohutném finále se ale dokáže pořádně rozjet. Bere pak s sebou všechno, co není přibité nebo přišroubované. Epilog je naopak trochu odfláknutý, vzhledem k tomu, co dalo práce se k němu prokousat přes těch osmnáct set stránek.

velkolepé vyvrcholení celé série. Od prvního dílu autor udělal velký pokrok. Za mě plně srovnatelné s Hrou o trůny. Doporučuji. :)