Posel soumraku

Malé město Scree se stalo centrem čar a kouzel, dohánějících místní obyvatele k šílenství. Někteří toho využívají, aby si vyřídili staré účty. Ale jak už to bývá, nic není zadarmo a věci se mohou rychle vymknout zpod kontroly. Druhá kniha Vlády soumraku Toma Lloyda je v mnohém podobná svému předchůdci, možná rozevírá nůžky nespočtu dějových linií ještě o něco více. Je to bohužel bez ladu a skladu, takže je lehké se v té mohutné mozaice, když ne přímo ztratit, tedy určitě pozbýt sebedůvěry v tom, že ještě vím, kam která linie míří, co má společného s ostatními a o co jejím protagonistům vlastně ve výsledku jde. Je to utahané, rozvláčné a unavující čtení, neboť se dozvíme takové ohromující množství detailů, že po dočtení Posla soumraku víme i to, jakou barvu spodního prádla nosí který z hlavních hrdinů a která dáma má na levé lopatce mateřské znaménko. Samozřejmě přeháním (ale ne zase tak moc). Tom Lloyd prostě zahlcuje receptory a k jeho škodě tuhle opulentnost ničím nevyvažuje. Občas se sáhodlouze (přes několik kapitol) připravuje na akci, kterou pak odbude jedinou větou. Drama se nekoná. Nicméně pokud se rádi brouzdáte odnikud nikam, připočtěte si k mému hodnocení jednu hvězdu.

Druhý díl byl podle mě trochu slabší než první. Opět přibylo množství postav o velikosti malého státu - díky Nartisovi za seznam postav :). Kniha opět velice čtivá a doporučuji všem, kteří hledají pravé fantasy.