Stopy v oblacích

Kniha má poněkud rozpačitý začátek, kde se pan autor věnuje především historii britských vrchařských závodů, asociací a klubů tudíž pro toho, kdo není fanouškem běhů do vrchu nebo je jen běžec hobík není v podstatě téměř přínosem ale jen zajímavostí. Kniha mě začala opravdu bavit až v kapitole věnované Kennymu Stuartovi, tedy asi ve druhé třetině. Jednak se jednalo o skutečně zajímavou a legendární postavu vrchařských závodů a dvak konečně pan autor chytil slinu a krása závodů v kopcích začala vyvěrat ze spodních proudů příběhu na povrch. Tuto tendenci už si pak vyprávění zvládlo udržet. Dokonce se mi zdálo, že konečně dostávám tu porci čtení, kterou jsem očekávala – konečně jsou tu popisy závodů, konečně píše více osobně o lidech kolem závodů, popisuje i vlastní pokusy o okruh po 42 kopcích okruhu Bob Graham Round. Tato část knihy – zhruba od druhé třetiny až do konce, bude každého běžce bavit. I přes rozpačitý začátek mohu knihu doporučit všem zájemcům o běh v přírodě, zejména v horách. Fakty na startu je prostě třeba se chvilku prokousávat a vydržet, protože pak to stojí za to.

Dlouho se mi nestalo, že bych chtěl knihu odložit už v první třetině. Naštěstí jsem vydržel! Stopy v oblacích mají kostrbatý rozjezd. Únavný výčet jmen, nekonečné popisy, kdo za kým doběhl... četba spíše pro úzkou komunitu anglických běžců do vrchu, jenže pak to chytne pořádný spád. Přesně, jak píše Nikolaoss, kapitola s Kennym Stuartem je zlomová, od ní funguje tahle sportovní výpověď až do konce a člověk má chuť nazout boty a oběhnout si všechny ty nádherné vrcholy oblasti Lake Districtu. Richardu Askwithovi se podařilo naprosto přesně popsat pocity, které prožívám na horských závodech u nás v ČR. "... rozptyluji se vzpomínkou na ten poslední svah i myšlenkou, že pokud se mi před závodem honily hlavou nějaké těžkosti, teď jsem na ně dočista zapomněl. Je to poměrně povzbudivá myšlenka. Ať tahle štrapáce obnášela jakoukoli fyzickou bolest, úplně mě pohltila, donutila mozek zaměřit se na problémy, k jejichž řešení se vyvinul - orientaci, přežití, udržování rovnováhy, sahání na dno sil -, místo na roztěkané městské úzkosti, jimž přivykl. Napojit se na zvíře v sobě, tak byste to snad mohli nazvat; a je to dobrý pocit." "... chci se podělit o vnímavější rozbor přírodní krásy, který vyjádřil (z jakéhosi důvodu) Oscar Wilde. 'Připadá mi, že se všichni na Přírodu příliš díváme a příliš málo v ní žijeme,' napsal v díle De Profundis. 'Rozpoznávám velikou prozíravost v přístupu Řeků. Ti nikdy netlachali o západu slunce ani nedebatovali o tom, zda mají stíny na trávníku barvu slézu či nikoli. Avšak viděli, že moře je tu pro plavce, a písek pro chodidla běžce. Milovali stromy pro stíny, jež vrhají, a háj pro jeho ticho o polednách...'"