Stockholm DELETE

Také jsem se ztrácel v postavách a dějích, problém byl, že se jednalo o první 2/3 knihy, což je dost. Na posledních 50 stránkách se konečně něco zajímavého děje, ale tak světoborný konec to není.

Přiznám se, že jsem knihu kupoval na slepo a rok mi lenošila v policii s názvem: časem asi přečtu. Znáte to. Nicméně, teď na ni konečně přišla řada a já bych se s vámi rád podělil o několik postřehů. - Je to druhý díl, který má v sobě spoiler dílu prvního. Je mi teď strašně líto, že nemám první díl a nejspíše se k němu asi ani nedostanu. Velká škoda. Rád bych byl u tohoto příběhu skutečně od začátku. - Jsem multižánrový čtenář, občas musím mít změnu, jinak si knihu pořádně nevychutnám. Popravdě, některé detektivky/thrillery dosti strádají na originalitě, neboť člověk podobné příběhové prvky (zvraty, vraždy, důkazy, pachatele...) nalezl už dříve. U Stockholm Delete jsem se ale dostal úplně na jinou úroveň. Není to klasická detektivka, spíš mi to připomíná naprosto úžasnou exkurzi do světa podsvětí, které mě od přečtení Kmotra (cca před 10 lety?) neskutečně láká a zajímá (samozřejmě jen literárně). Ne, kniha není Kmotr. Ale je skvělá. - i když je to kniha poněkud silnější, tím, že je velice čtivá se vyrovná klasické tří set stránkové kriminálce jen s tím rozdílem, že se do ní vleze daleko víc. Navíc je psána tak, že vám spousta věcí a vazeb krásně dojde, aniž by to musela pronášet jakákoliv postava, což je úžasné. Práce se čtenářem se vždy cení. - Příběh je psán z pohledu více postav přičemž každá má svůj vlastní osobitý styl. To jen dokresluje celkový živý pocit z vyprávění. - V knize je relativně hodně postav, některé mají krom jména i přezdívky, proto doporučuji dělat si poznámky, kdo je kdo. Je to pak lehčí na orientaci. - Pokud nemáte třetí díl, nečtěte epilog. Budete mít v hlavě otázku, na kterou nemáte odpověď. :-)