Stín z času

Výborné zakončení a společně s Dreamlands sérií druhý vrchol Lovecraftovy tvorby. Škoda, že nás tento podivně nadaný spisovatel s neobyčejným smyslem pro poetiku předčasně opustil a nestihl své dílo posunout ještě o kus dál. Zatímco v prvních povídkách Lovecraft začíná jako tvůrce poeovského gotického hororu, kde se zlo ukazuje jen v náznacích, a který z dnešního pohledu přeci jen občas působí jako sbírka stokrát viděného klišé (čarodějnice, sabaty, démonické kulty, monstra), ve svých závěrečných příbězích naopak často formou jakési kroniky, archeologických výzkumů, paleontologie a nějakých těch fantaskních prvků buduje plnohodnotný vesmír, který napříč časem a prostorem obývají různé nelidské formy života. Zajímavý je i jeho částečný postupný přechod od strachu a hnusu ke zvědavosti, fascinaci a možná dokonce i určité formě respektu. Uvědomění si, že člověk a obecně humanoidní forma života je jen kapkou v moři kosmických děsů, které obývají vesmír. Co začíná jako hororová nadpřirozená báchorka se postupně odhaluje jako plnohodný, do jisté míry i logicky poskládaný, science fiction universe, byť zcela odlišný od všech těch představ ze Star Warsů a Star Treků. A to je přesně to, co je na něm tak přitažlivé. Protože ačkoli ani tady se Lovecraft úplně nezbavil určitých problémů s tempem a repetitivností struktury jednotlivých příběhů, jeho jazyková vybavenost a schopnost poeticky popisovat věci běžně i ty zcela neběžné stojí za to. A já chci o všech těch entitách, které obývaly, obývají nebo teprve budou obývat Zemi, daleký vesmír či rozměry a vesmíry nepředstavitelně odlišné, vědět mnohem mnohem víc. Bude to těžké loučení...

Definitivně přiznávám, že uctívač mýtu Cthulhu se ze mě nestane a poslední svazek Lovecraftových sebraných spisů na tom pravda neměl sílu cokoli změnit. Nějakou vnitřní koherenci, která by měla tu moc mne ohromit a ještě tak zvrátit můj názor jsem neobjevil. Dle mého to značí jediné, nejsem čtenář z toho "správného", temného a pseudomytologického těsta. První povídka (V horách šílenství) mne svou délkou "sugestivních" popisů krajiny dokonale ukolébala a dál už jsem jen zařadil neutrál a pozvolna četl. Příběhové schéma se už ale moc nezměnilo, takže mne vlastně nemělo už moc co překvapit a vytrhnout s lehce letargického dočtení posledního svazku. Přesto H. P. Lovecraft a jeho Sebrané spisy, budou za mne doporučení hodné, protože momentálně asi není lepší způsob, jak poznat jednoho asi ne zrovna z těch nejlépe píšících, ale rozhodně z nejvíce vlivných autorů hororového žánru, než přečtením jeho sebraných spisů.