Kniha je koláží v minulosti publikovaných textů Jiřího Weigla za období šesti let, textů názorově konzistentních, tematicky seřazených do šesti kapitol, ve kterých autor s pro něj typickou věcnou argumentací reflektuje různé fenomény doby nikoliv jako navzájem nesouvisející jednotliviny, ale jako dílčí charakteristiky jedné a též vnitřní krize západní civilizace včetně dnes velmi aktuálního problému zneužívání historie k parciálním zájmům určitých postav současného politického a mediálního mainstreamu, kterému Jiří Weigl věnuje celou kapitolu s názvem K historii přistupujme s úctou. Za velmi přínosnou považuji rovněž kapitolu Blízký východ si zasluhuje naši pozornost, ve které Weigl jako arabista správně upozorňuje na nesprávný, ale v české společnosti značně rozšířený postoj k migraci z muslimských zemí a podotýká, že migranti z oněch oblastí jsou podobně jako my oběťmi (nikoliv agresory) stejné multikulturní agendy západních elit a novodobého sekulárního náboženství lidských práv, jako pokračovatelů arogantního koloniálního etnocentrismu, v souladu s tvrzením, že multikulturalismus není společnou existencí různých kultur vedle sebe, ale kulturou sám o sobě.