Sebedestrukce Západu

Hned úvodem podotýkám, že nejsem nadšený příznivec Institutu Václava Klause, ale oceňuji širší kolektiv autorů této ne příliš rozsáhlé publikace (cca130 stránek) upozornit na množství negativ, která se na zejména na Evropu ženou z USA jako tsunami. MEE TOO (já taky) u nás zpočátku novinářský hit, který začal bulvár. Začalo se to šířit obrovskou rychlostí. Jednoduše proto, že miliónové hvězdy (ženy) ve filmové branži vytáhly po dlouhých létech historky o minimálně sexuálním obtěžování od producentů výše. Došlo i na prezidenta USA a už to frčelo. Demokratická strana měla téma pro blížící se prezidentské volby. Normální lidé u nás tomu nepřikládali důležitost. BLACK LIVES MATTER (Na všech životech záleží) dobrá slova, ale opět politicky zneužívaná. Nejdříve bourání pomníků ( 1.prezident země G.Washington) a následuje samozřejmě Evropa. Vše negativní převažuje, uměle se vytváří zejména ze strany masmédií cosi čeho si nelze nevšimnout. Můžeme tedy očekávat další kroky k pokračování sebedestrukce západu. Tato publikace bude mít možná pokračování v publikaci Sebedestrukce České republiky. Je na ni silně zaděláno partou, která podle získaných poznatků zdárně pokračuje v šíření hysterie okolo stávající pandemie.

Něco shnilého je ve státech amerických. Peklo je prázdné a ďáblové jsou mezi námi. Ale dost bylo klasika. Spojené státy americké letos čeká možná nejdůležitější volba v dějinách, volba, ke které se upíná naděje nejen stále ještě svobodomyslného amerického lidu, ale všech svobodných národů celého světa. Jsme totiž přímými svědky útoku na západní civilizaci, na její svobodu a demokracii, na její samotnou podstatu. Sochy velikánů Západu jsou bořeny, historie přepisována, v souvislosti se současnou pandemií kolem sebe opět vidíme strach, slyšíme šepot, propagandistické slogany nám vštěpují tu jedinou a nezpochybnitelnou pravdu. Pomyslné vzdálené výstřely už dolehly i k nám, do naší české kotliny. Před několika měsíci byla v Praze poškozena socha Winstona Churchilla. "Byl to rasista". Tato slova, která po slavném fultonském projevu kdysi hojně tiskl nástroj sovětské propagandy, deník Pravda a zazněla i ze Stalinových úst, se objevila na jeho pomníku v Praze, příznačně vyvedena v odstínu rudé. Abychom pochopili příčiny této války, musíme se vydat časem a prostorem zpět do padesátých let, do poválečných Spojených států amerických, spolu s Václavem Klausem a autory této knihy. Do časů "zbité či blažené generace" a Allena Ginsberga. Do let šedesátých, kdy Tom Hayden pokládal základní kámen revoluce, a barikád pařížského jara. Teprve potom můžeme pochopit současný stav věcí a pojmenovat nepřítele, proti kterému stojíme. Který nemá svou vlast, ale věří, že mu patří celý svět. Ale už dost patosu. Kniha je poměrně tenká a jak řekl jeden z autorů, Milan Knížák na jejím oficiálním křtu: "Kniha je sice malá, ale plná zajímavých myšlenek, na rozdíl od některých obrovských a prázdných knih". Musím mu dát za pravdu, ale kdybych měl přece jen najít nedostatek, tak je to příspěvek jednoho z autorů (nebudu jmenovat), který je veden v až moc útočném a vulgárním stylu, což by ve výsledku mohlo být ke škodě. Ale přimhuřuji oko, řečeno s Klausem, a hodnotím plným počtem, hlavně za neocenitelný společenský přínos těm z nás, kteří máme rádi svobodu a demokracii. A kteří stojíme vzpřímení, stojíme hrdí a poklekáme pouze před všemohoucím Bohem (D.Trump pod památníkem Mount Rushmore). Ne před maniaky, jejichž hlavní zbraní je strach a útlak.