Star Wars - Vyvolený - Světlo pohasíná

Je zvláštní, že kdykoliv se chystám číst nový příběh s Vaderem, mám trochu obavy. Platilo to pro trilogii, která už u nás vyšla, a pro tuhle novou knihu to platí také. Vždycky si totiž říkám: Doufám, že se Vadera nebudou snažit nějak zlidštit, že bude tím temným lordem, před kterým se třese celá předaleká galaxie, a ne Anakinem Skywalkerem, tragickým antihrdinou. No a tyhle obavy byly zatím pokaždé úplně zbytečné. I tentokrát. Příběh sice bezprostředně navazuje na Epizodu III, takže Anakin se koná, ale spíš jako připomínka lepších časů. Vader se totiž především stává Vaderem, podstupuje zkoušky, získává postavení po boku Palpatina a při tom dost ubližuje druhým, zabíjí a je cynický. Ne že bych se vyžíval v tom, když to někdo dělá (snad s výjimkou cynismu), ale k Vaderovi to prostě patří a je to tedy poctivý příběh se vším všudy. Dějově nepřeplácaný, krásně nakreslený, vyloženě filmový (ale k tomu těžko někdy dojde).

Tohle se mi opět trefilo do vkusu. Příběh se odehrává hned po skončení Epizody III, takže Anakin/Vader teprve objevuje Temnou stranu Síly a učí se jí používat a to v té nejsyrovější podobě, kdy jde doslova přes mrtvoly a nezajímají ho následky, proč by vlastně taky měly? Je druhým nejvlivnějším mužem v galaxii hned po samotném císaři. Doufám, že Egmont pro letošek chystá ještě další kousky z Vaderova příběhu těsně po Pomstě Sithů, protože tohle je TEN Vader, kterého je radost sledovat