Star Wars - Smrt naděje - Ztrestání Shu-Torunu

Když se to umí, je to sranda a obří čtenářský i fanouškovský zážitek zároveň. Zase. Smrt naděje - Ztrestání Shu-Torunu je totiž další skvělý komiksový příspěvek do prázdna mezi epizodami IV a V, kterému stejně jako třeba Válce na Shu-Torunu nebo Popelu Jedhy nemám co vytknout. Není to žádná výplň ve stylu "dáme tam, co nás napadne, vždyť je to jedno", ale regulérní příběh, ve kterém se dobře známé postavy chovají přesně tak, jak by se chovaly ve filmech, dostávají se do zábavných, povědomých a zároveň neokoukaných situací, všechno dává smysl a do Star Wars to zapadá tak snadno, jako kdyby to takhle nějak vymyslel už George Lucas. Kéž by měla nová filmová trilogie štěstí na takové scenáristy, jakými jsou Kieron Gillen a Cullen Bunn.

Knihu otevírá krátký příběh “Letmé setkání. Vypráví o dvou prastarých sithských mečích a o dvou Skywalkerech, kteří se téměř setkali. A taky o závodech kluzáků. Zkrátka pěkná jednohubka s pěknou kresbou. Prvním hlavním příběhem je “Smrt naděje. A je to skutečně přiléhavý název. Příběh navazuje na “Vzpouru na Mon Cale a na zradu, která byla odhalena na jeho poslední straně. Tady vidíme důsledky té zrady a je to skutečně epické. Je zde beznaděj i velkolepá vesmírná bitva. Je zde také jedna z dalších ukázek přátelství, které je mezi Lukem, Leiou a Hanem. Příběh “Ztrestání Shu-Torunu navazuje na “Smrt naděje. Je to takové oko za oko aneb Zabili jste mně strejčka, tak tady máte přes držku. Luke, Leia, Han a pár dalších expertů se vydávají na trestnou výpravu na Shu-Torun. Prý nejde o pomstu, ale o vyřazení zásobování Impéria. Malé pomstě královně se ale nikdo nebrání. A jak už to bývá, všechno jde perfektně podle plánu, dokud do toho někdo nehodí vidle. Plán nabere jiný směr a začne jít skutečně o hodně. Stejně jako v předchozích příbězích je i tady perfektní scénář. Je to napínavé, je to dramatické a čte se to opravdu jedním dechem. Všechny příběhy v knize mají několik výtvarníků. “Letmé setkání má kresbu asi nejvíce osobitou a nemám ji co vytknout. Horší je to u příběhů “Smrt naděje a “Ztrestání Shu-Torunu. Občas je to takový ten styl, kdy máte pocit, že nečtete komiks, ale sledujete film. Zkrátka moc pěkná kresba. A občas je to naprostá katastrofa. Jenže tyhle příběhy hrozně moc táhnou scénáře, takže jsem se nakonec nějakými excesy v kresbě ani moc nezabýval.