Nejdřív jsem uvažovala, že dám méně. Kniha se četla dobře, děj plynul vpřed a člověka to hnalo otáčet stránky, aby už věděl...
Ale ta temnota, zasazená do příběhu, ta mě nějak pohlcovala. Možná teď není úplně nejvhodnější doba číst něco takového, protože vás to stahuje na dno, ze kterého se snažíte vyškrábat zpátky nad hladinu...
Těžko hodnotit a soudit chování aktérů příběhu, ale... Bože, doufám...
Nejdřív jsem uvažovala, že dám méně. Kniha se četla dobře, děj plynul vpřed a člověka to hnalo otáčet stránky, aby už věděl...
Ale ta temnota, zasazená do příběhu...
Nejdřív jsem uvažovala, že dám méně. Kniha se četla dobře, děj plynul vpřed a člověka to hnalo otáčet stránky, aby už věděl...
Ale ta temnota, zasazená do příběhu, ta mě nějak pohlcovala. Možná teď není úplně nejvhodnější doba číst něco takového, protože vás to stahuje na dno, ze kterého se snažíte vyškrábat zpátky nad hladinu...
Těžko hodnotit a soudit chování aktérů příběhu, ale... Bože, doufám, že taková matka jsem nikdy nebyla a ani nebudu. Připomínalo mi to tak trošku novodobou Popelku, jen zakrytou do milosrdné mlhy nevšímavosti a naprostého přehlížení...
Lívie byla na přes držku, kopala kolem sebe, ale vlastně to byl jen zoufalý křik o pomoc, který bohužel nebyl vyslyšen. Člověk by řekl, že matka v této rodině snad ohluchla, oslepla, zešílela, protože není přece možné, aby byla tak netečná k tomu, jak se ten rádoby vysněný svět, ve kterém chtěla žít, sesouval k zemi jejím vlastním přičiněním...
Každopádně, z knihy na mě padala úzkost, bolelo mě, jak každá stránka v příběhu křičí: Všímej si, co se kolem tebe děje! Zasáhni! Pomoz nám! A přesto se svět otáčí stále stejně, aniž by se i jen na chvíli zadrhl a zaposlouchal...
No a za ten konec, za tu facku, kterou jsem vážně nečekala, těch pět hvězdiček tedy dám... Protože jo, stálo to za to...
Číst více
Číst více