Koho zaujala první kniha autorky, Láska ve špičce italské boty, tomu se o to více bude líbit neméně napínavé pokračování příběhu: Srdce nemá vrásky. Příběh obou knih je autobiografický a myslím, že nebylo pro autorku snadné, vylíčit zásadní momenty z vlastní cesty za štěstím. Cesta to byla kostrbatá a leckdy plná nejrůznějších překážek. Hlavní dějová linka (rozvíjí se v první knize) začíná rozvodem a skoncováním se starým způsobem pohodlného, ale polovičatého života úspěšné rozhlasové moderátorky. Brzy po rozvodu cestuje Blanka do slunné Kalábrie, kam už roky toužila jet, protože miluje odjakživa vše italské. Dokonce i italštinu studuje, aby byla podstatě své oblíbené země blíže. Na dovolené se seznámí s osudovým mužem. Příště už do Kalábrie cestuje za láskou svého života, za Agostinem, který žije se svojí matkou a otcem a sestrou v nádherné, tradiční kalábrijské vesnici. Jejich lásce nebrání rozhodně ani věkový rozdíl 17 let, protože oba V první knize se seznámíme s celou řadou postav z obou rodin. Ne každý páru lásku přeje. Problematicky matčin nový život přijímá dospívající dcera Anna. Také Agostinova matka signora Domenica, která zpočátku nezná Blančin pravý věk, natož aby tušila o jejích třech rozvodech, představuje děsivé nebezpečí pro vztah hlavních hrdinů této romance. Jak všechna úskalí zdolají? A je vůbec reálné všechny překážky zdolat? To si musíte přečíst sami. Druhý díl nás kromě slunné kalabrijské vesničky Brivadi nedaleko Tropey, s neodolatelnými, jedinečnými útesy Capo Vaticano, zavede do kouzelného turistického centra Sesto (Sexten) v oblasti nádherných Dolomit, kde Ago pracuje jako vedoucí v hotelu. I Blanka tam získá práci. Jak se jim daří skloubit náročnou práci s osobním životem, jakou si ti dva plánují budoucnost? Jak reaguje na jejich rozhodnutí širší rodina? To si musíte sami v druhé knize přečíst. Čekala jsem s napětím, čím mne ještě může autorka překvapit, protože téma se zdá klasické, dokonale romantické a nabízí se, že by se mohlo rychle vyčerpat. Opak je pravdou. V druhé knize, jako by krom nejrůznějších dějových zvratů přibyl ještě další rozměr. Častěji tu promlouvá Agostino, kniha získá tedy i střípek mužského postoje. Tím je kniha obohacena o pohled z obou stran. Agostinovy reakce na různé situace, kterými si pár musel projít, jsou pro mne obzvlášť osvěžující. Blanka- Bianca je silnou osobností od počátku první knihy. Větší prostor autorka dala Agostinovi správně. Máme teď přesnější obraz o situaci. Krom realistického pojetí romantické linky, kde jsem ocenila zejména autentičnost, která je rozhodně velkým plusem knihy, mne bavily části příběhu, kde oba zdolávali nějaké potíže: díky výrazně častějšímu dialogu Blanky s dalšími postavami (ve srovnání k první knize), jsem si mohla lépe představit povahu Agostina, Rózi, Domeniky, Anny i Mirky. Moc se mi také líbilo, že části vět, zvláště ty emocionálně nabitější, byly napsány v italštině. To bylo hodně osvěžující. Ocenila jsem navíc vykreslení tradiční italské kalabrijské rodiny, také rozdíly mezi ženským a mužským vnímáním. Zaujaly mne i popisy tradic na Vánoce. Nezklamala rozhodně „exkurze“ do světa světově proslulé italské kuchyně, alespoň takto na papíře. Při čtení popisů jídel v restauracích nebo při čtení receptů za kapitolami jsem často měla chuť si něco ihned uvařit, upéct. Láska rozhodně prochází žaludkem a v Itálii to platí dvojnásob. Celkově na mne kniha působí někdy jako svěží vánek, někdy jako tornádo pocitů, vrstvených tak, jak je přivál čas. Každá z těch vrstev je nádherným, autentickým obrazem rostoucí lásky. „Cítím se tady svobodná!“ To si uvědomuje Blanka, když si chce pojmenovat, co ji tak táhne k moři, do Kalábrie, na venkov, na místo opředené legendami řeckými, římskými i místními. A to je také jedno z poselství jejích knih: srdce nemá vrásky, na lásku nikdy nejsme staří. Láska opravuje srdce a vracím nám svobodu. Ano, ta pravá láska je jako kouzlo, které vrací smysl životu. Funguje vždy, neochvějně. I když z cesty sejdeme, na cestu za svobodou a láskou se můžeme vrátit. Kdy to bude, záleží jen na nás samých.