Bráno od začátku: bertrand, Killingjoke, trudoš, Roubas, marlowe, DriftsBooks, milary. U každého z těchhle komentářů jsem si minimálně jednou řekla – jo, to je přesně ono! Shrnu to a snad i přidám něco svého. Poctivě napsaná kniha vyžaduje poctivého čtenáře, který pak získá nejhlubší uspokojení; kvůli tomu já čtu. Sráči mi to splnili naprosto vším. Prostředí ve mně vyvolalo chuť znovu si pustit The Wire; atmosféra, o které reálně vím houby, ale její zachycení je dokonalé – jsem tam. Věřím navíc postavám a jejich motivaci, a to naprosto všem; psát kladným i záporným je blbost, žádná černobílost tu není. Jenom lidi. Ne „jenom“. Jsou to LIDI - s odhodláním odvést dobře práci, schopností či aspoň předsevzetím milovat, pochybnostmi a výčitkami, morálkou a city. Způsob psaní mi vyhovoval tak, že se mi bude těžko v tomto ranku hledat konkurence; perfektní dialogy, skvělá čeština překladu. S vyzněním jsem dost dobře schopná se ztotožnit; pojetí spravedlnosti je téma, které si sama pro sebe řeším častěji, než je možná běžné. Zapisuji Sráče do své hlavy na jeden uzounký řádek, který je ale úplně navrchu detektivkovo-kriminálkové pyramidy. Dlouho tam bylo samotné Larssonovo Milénium, loni tam přibylo L. A. Přísně tajné. Takže 5 kusů, respektive 3 autoři. Díky jim!

Výstižný komentář? Tak to musíte o kousek dál napravo (ne! pardon, to je Fred Vargas) - o kousek níže, viz pánové marlowe, trudoš a další... Ctrl Cé. Napsala bych to i líp, ale nechce se mi (a vůbec, beztak budou ty hrozny kyselý :)). Ale aspoň doušku. Douchu - já na ty krátké útvary moc nejsem... Nadšené výkřiky a metály na přebalu ve mně vzbuzují hlubokou a nanejvýš obezřetnou rezervovanost. Ale když píše Stephen King "nejlepší krimi roku" a překládá ji Pavel Dominik, není moc důvod ofrňovat se předem. První třetinu jsem četla věky a posunovala se stylem jedna věta vpřed, dvě zpátky. Čisté čtenářské obžerství. Vůbec se nechcete posouvat. Je vám úplně šumafuk, kdy TO vypukne. Brodíte se textem jako hustým medem, omráčení přívalem jazykové vynalézavosti, která nezůstává (na to vsadím krk) nic dlužná originálu. Nejraději byste se těmi hutnými větami plnými neobyčejných slov, v neběžných propojeních překotně ústících v nečekané pointy, cpali po hrstech; hrdlo stažené rozčilující příměsí poněkud bizarní srandy. Než si trochu zvyknete. Ale vy si zvykat nechcete, propadlí vášni k objevování jazyka. Michael Connelly přirovnává Sráče k metru, řítícímu se tunelem. Není to žádný příštipkář; lze mu věřit, uvidíte. Ale ten jazyk, přátelé.., ten jazyk!!!