Spolhaus

Jak se autorův otec stal z ambiciózního Baťova mladého muže rezignovaným penzistou pěstujícím skalničky - trochu smutné, ale jiní dopadli mnohem hůř. Najde se zde řada momentů, které známe již z předchozích Kovandových knih (především Gumového betléma), ale zpracovaných způsobem čtenářsky vděčnějším, víc prozaickým než básnickým. Zajímavé, že této knihy, z které se o baťovském Zlíně opravdu můžete něco dozvědět, si tu zatím nikdo nevšiml, zatímco je veleben tak evidentní kýč, jako jsou Čapkovy Neviditelné kořeny.

Já tuto knihu hodnotím jako promarněnou příležitost předat čtivou formou čtenářům opravdu velkou spoustu zajímavých informací o předválečné, válečné i poválečné době. O Zlíně a o lidech. Protože ale autor deníky svého otce a nahrávky jeho vyprávění zřejmě přepisoval doslova, vzniklo něco, co se opravdu velice obtížně čte. Knihu jsem dočetla, protože ty informace pro mě byly zajímavé a chtěla jsem je znát, ale čtení bolelo. Toto vidím jako největší negativa knihy: 1. Extrémně dlouhá souvětí. Taková kvanta vložených vět, že jsem se mnohokrát musela vracet na začátek abych pochopila, co chtěl autor říci. 2. Hodně krajových a dobových výrazů, které nebyly vysvětleny a dnešnímu čtenáři bohužel nic neřeknou. 3. Absence fotografií. Opravdu hodně mi vadí, když v podobných publikacích nenajdu fotografie osob, míst, událostí. Zejména v případě, kdy jsou (jako zde) konkrétní fotografie často v textu zmiňovány. Pokud bych tedy měla hodnotit obsah, dávám plný počet hvězdiček. Pokud bych do hodnocení měla přidat i formu, dám 2,5 hvězdičky. Protože bych ale ráda, aby si tato kniha našla i další čtenáře, nechám do na čtyřech. Protože obsahově je opravdu hodně zajímavá.