S jazykem od inkoustu

Vtipné a jazykově nepřeberně bohaté. Zážitek a obohacení.

Předmluva se neplete, čtení se skládá z komplexních vět, které by se ideálně četly se zavřenýma očima a jen se poslouchaly. Autor do textu vkládá nářečí, cizí jazyky a i fonetický přepis (např. kól = call). U většiny příspěvků chybí kontext, zvlášť recenze působí jako vytržené úseky, kdy autor chytře poukazuje na některé pasáže, ale dva odstavce k básnické sbírce? Chceme víc! Stejně tak se někdy stane, že padají jména a odkazuje se na situace, kco se jen těžce zařadí. Nějaká politická kauza? Buďte konkrétnější, 97-09 byly plodné roky. Ale ono, jaké roky plodné nejsou. Fejetony mají uvedeny názvy, které ne vždy odpovídají obsahu. Osobně jsem měla problém s jejich zakončením, které obvykle vyšumělo do ztracena. Žádná pomyslná tečka, nic k přemýšlení. Otočí se druhá stránka a jede se odznova. Někdy je té originality možná až moc. Považuji se za člověka s bohatou slovní zásobou, kterému nemusel být vysvětlován štucl, ale druhy zřejmě aut, co přijela hloubit studnu? Místo talíře s chutným pokrmem je čtenáři po většinu času servírován tatarák s těstovinami posetý bonbóny. A číšník se na vás dívá jako na hňupa, protože si berete vidličku a ne čajovou lžičku jako gurmán. Co se autorovi nedá upřít a je to třeba zdůraznit, je jak jeho bohatá slovní zásoba, tak také umění věnovat se více oblastem (kromě politiky, novinařiny a cestování nechybí ani pedagogika) a zvlášť v geopolitických věcech si udržovat neutralitu. Rusko je zde popsané jako mince se dvěma stranami. Na jedné straně stojí tvořivý duch, intelekt, nezdolnost a krása překladu. Na druhé stín historie a prolitá krev. Toto dílo se na jednu stranu četlo lehce, na druhou dělalo problémy. Někdy jsem cítila, že je to mnou, že mi jako čtenáři něco chybí, jindy mi přišlo, že je ten text zvláštní a problém by s ním mělo více lidí. Sbírku doporučuji, obsahuje několik myšlenek, které stojí za to si v sobě nést.