Špicl Páně 955

Považuji Boleslava I. za zakladatele Českého státu, a proto jsem šáhl i po této knize, jejíž děj se odehrává v období jeho vlády, bohužel to byl velký omyl, protože za prvé to o Boleslavovi ani moc nebylo, hlavní postava byl nějaký smyšlený Martin z Wartberka, údajně druhý muž knížectví, a za druhé to vlastně ani nemělo pořádný děj, bylo to celý dost zmatený. Martin z Watberka vykládá nějakému umírajícímu sasovi, jak byl u Vokáče se Sámem a bojoval proti Dagobertovi, tím asi autor myslel bitvu u Wogastisburgu, která proběhla v roce 631. a to mu vypráví v roce 950. Další nesmysl je poprava tupým prknem, žádným prknem se nikdy nepopravovalo, popravovalo se Plknem, což byl popravčí meč, někdy se uvádí i popravčí sekera. Autor se pokusil o Historický román a vyšla z toho sci-fi parodie.

Překvapení, především po stylistické stránce. Román je psán pseudoarchaickým jazykem, jenž nepůsobí rušivě a zároveň je v tom spousta chytře použité nadsázky, kterou jistě ocení všichni milovníci historie a češtiny. Kamenem úrazu je ale zápletka, lépe řečeno, její nevšední využití. Namísto souvislého vyprávění se začíná po vzoru Kosmovy kroniky, a kdybych nevěděl, že jde o samostatný román, počítal bych minimálně s dalšími pěti díly. Jakmile však skončí druhý obraz, začne vám docházet autorův záměr vykašlat se na dějový oblouk a skládat mozaiku pěkně kousek po kousku, aby si po výsledném složení čtenář mohl říci, že i v české historii je pár momentů, na které je třeba být pyšný (ať už jde o fikci, či ne). Ne, že by však šlo o nějakou národopisně nacionalistickou propagandu; Patrick Zandl umí být, co se dobových poměrů týče, krutě střízlivý. Dalším plusem pak jsou dokonale vykreslené bitevní vřavy, stejně jako rytířské potyčky, a ani dialogy se tu nešetří, jako kdyby se rozdávali zdarma.