Tohle mi přišlo jako slušnej úlet, kterej snad musel Herbert psát na drogách. Příběh jsem tak nějak znal z prvního dílu TV minisérie Děti planety Duna (2004), ale celková složitost, myšlenkový pochody a dialogy... no na mě už trochu moc. Politikaření bez jakýkoli akce se na 250ti stránkách dá přežít, promyšlený spiknutí je vcelku silný; pár nových postav, větší příklon k fantasy. 3-4 kapitoly se mi opravdu líbily (většinou ty plný dialogů), ale zbytek byl na mě už trochu silná (melanžová) kává.

Nemůžu říct, že by 'Dune Messiah' nebyl nabitý zvraty a neměl řádně zrádný příběh a twisty, postavy se zjevuji, zrazují, jdou za svými záměry, potom co je Paul doslova CEO, Vládcem vesmíru a jeho svatá válka způsobila smrt milionů se ocitá o dvanáct let později v pozici, kdy se proti němu chystá spiknutí. Nedá se ani říct, že by DM snad nebyl decentním pokračováním, ale ve stínu prvního dílu, kde bylo zkrátka mnoho ikonických scén, úvodní box of pain, jízda na písečném červovi, souboje, nebo způsoby života Fremenů a nakladání s tekutinami, zde jsem se spíše jen ztrácel v politickém kdo, co, komu, jak a za kolik... i přesto jsem se ale po zhlédnutí druhého dílu adaptace původní knihy v kině přistihl v jakési posedlosti světem Duny, takže mě návrat k tomuhle, otázce mesiášství a moci a zodpovědnosti vůdců, dodnes nanejvýše aktuální, prakticky skoro volal. Ale upřímně, musím si to někdy přečíst znovu, pořádně, stejně jako první díl. Tohle není jen nějaká žanrová sága, je to mnohem vrstevnatější, než se na první pohled může zdát.