Solanin 2

Tento díl byl přeci jen o něco lepší, ale když se podívám na všechny ty úžasné mangy, které jsem měla tu možnost číst... Takřka jsem už zapomněla skoro celý děj. Takže to už o něčem vypovídá.

První kniha, na kterou jsem se po dlouhé době rozhodla napsat recenzi. Důvodů je hned několik, jednak mě mrzí, že dospělejší a inteligentnější kousky česky vydávané japonské mangy postupem času mizí pod nánosem jednodušších a pro společnost lépe stravitelnějších jednohubek – vždyť odkdy je manga jen bezmyšlenková zábava pro teenagery? – jednak protože je Solanin knihou, která mě po dlouhé době opravdu vzala za srdce a to i přesto a možná právě proto, že si nejsem jistá co si z toho, co jsem přečetla, mám vzít. Snad to, že všichni musíme jednou dospět, ale není nutné dopět úplně. Že každý sen je důležitý, ale nesmí se na něm lpět za hranice možností. Že každý v životě musí občas dělat kompromisy, ale vždy nutné ponechat si, na čem vám nejvíce záleží. Solanin není a nikdy nebyl oddechová manga, a pokud hledáte odreagování, nebo klišé romantiku, tohle není nic pro vás. Takhle kniha je totiž o dospělých, nebo spíš o lidech, kteří jednoho dne zjistí, že dospět je jedinou šancí na přežití.