Obrázek na titulní straně mě už v knihovně tak nějak odrazoval od četby, takže Sofinka docela dlouho ležela v polici s knihovnickými výpůjčkami. Až po několika náročných YA knihách jsem se odhodlala ji aspoň prolistovat, abych četbu trochu odlehčila. A od té chvíle už jsem ji nedala z ruky, dokud jsem si ji nepřečetla a dokud jsem opakovaně neprohlédla nádherně barevné ilustrace. Musím přiznat, že i já - ač nejsem dítko - jsem byla plná zvědavosti, jaké zvířátko se skrývá v prázdném výběhu a spolu se Sofinkou jsem vždy přicházela do ZOO s nadějí, že dnes už se to snad dozvím. Když se mé přání konečně splnilo, byla jsem tuze překvapená, ale spokojená. Teď jsem jen zvědavá, jestli to naši malí čtenáři budou mít nastavené stejně . . .

Knihu jsem odkládala s vědomím, že se bude určitě jednat o fantazijní příběh vymyšleného kamaráda s tělem zvířete apod.. Byla jsem ale mile překvapená tématikou celého příběhu. Myšlenka záhadného zvířete, které se před zrakem dětí schovává krásně rozvijí fantazii a možnost dítěte tvořit a přemýšlet, jaké zvíře je v příběhu ukryto. Tomu pak napomáhají i krásné ilustrace, kterými příběh oplývá, a které fantazii jen podněcují. Rozuzlení příběhu pak dává možnost přemýšlet s dětmi nad tím, zda nám jinakost ostatních v životě překáží, zda je to správné apod. Zkrátka moc pěkná kniha!