Soběstačný

Soběstačný. Málokedy sa autorovi podarí zvoliť tak výstižný názov knihy vzhľadom k jej obsahu, ako je to v prípade tejto knihy. Autorka tu rozpitváva sebestačnosť hneď v niekoľkých rovinách a z viacerých uhlov pohľadu. Podarilo sa jej celkom presvedčivo zachytiť problémové rodinné vzťahy a ich ďalší vývoj vzhľadom na rôzne ťaživé životné situácie. Na pozadí denných rutinných povinností, postavy riešia ťažké otázky ako je vysporiadanie sa so smrťou svojho dieťaťa, či súrodenca, rozvod, striedavá starostlivosť, nedostatok financií, frustácia, ťažká choroba, staroba, dospievanie... Postavy sú jednoduché, ale prepresvedčivé. Kniha je ťažká a depresívna, ale o to viac svojim posolstvom údernejšia smerom k nám čitateľom. Odporúčam hlavne priaznivcom psychologických románov.

Tato kniha byla neuvěřitelně silným čtenářským zážitkem. Hlavní hrdina, náctiletý Štěpán, jehož osudy sledujeme od jeho 11 do jeho 15 let, toho dostal ve svém mladém věku naloženo fakt hodně, že i leckterý dospělý by měl co dělat, aby se s tím dokázal vyrovnat. Při čtení mi bylo těžko, úzko, Štěpána mi bylo líto. Místy jsem si musela dávat od čtení pauzy, abych dokázala vše vstřebat, protože tato kniha byla občas jedna velká depka. Je to děsivá představa, co si musí některé děti prožít, když řadu věcí nemají jak samy ovlivnit a musí být závislé na dospělých lidech. Z toho fakt mrazí, až mne to přimělo být vděčná za to, jak relativně klidné dospívání jsem měla já. Zároveň mne fascinovalo, jak věrohodně se autorka dokázala vcítit do náctiletého kluka. Cca 2/3 knihy jsou vyprávěny z jeho pohledu a působilo to na mne dost realisticky. Myšlenkové pochody, emoce + zážitky a problémy, které Štěpán tady prožívá, to všechno se mi tu zdálo zobrazené neuvěřitelně přesvědčivě. Soběstačný rozhodně není lehkým a veselým čtením, to vůbec ne, ale za pozornost rozhodně stojí. A já nemohu jinak než hodnotit naplno.

Tato kniha byla neuvěřitelně silným čtenářským zážitkem. Hlavní hrdina, náctiletý Štěpán, jehož osudy sledujeme od jeho 11 do jeho 15 let, toho dostal ve svém mladém věku naloženo fakt hodně, že i leckterý dospělý by měl co dělat, aby se s tím dokázal vyrovnat. Při čtení mi bylo těžko, úzko, Štěpána mi bylo líto. Místy jsem si musela dávat od čtení pauzy, abych dokázala vše vstřebat, protože tato kniha byla občas jedna velká depka. Je to děsivá představa, co si musí některé děti prožít, když řadu věcí nemají jak samy ovlivnit a musí být závislé na dospělých lidech. Z toho fakt mrazí, až mne to přimělo být vděčná za to, jak relativně klidné dospívání jsem měla já. Zároveň mne fascinovalo, jak věrohodně se autorka dokázala vcítit do náctiletého kluka. Cca 2/3 knihy jsou vyprávěny z jeho pohledu a působilo to na mne dost realisticky. Myšlenkové pochody, emoce + zážitky a problémy, které Štěpán tady prožívá, to všechno se mi tu zdálo zobrazené neuvěřitelně přesvědčivě. Soběstačný rozhodně není lehkým a veselým čtením, to vůbec ne, ale za pozornost rozhodně stojí. A já nemohu jinak než hodnotit naplno.