Chápu, že vzrušující osud je pro každého něco jiného. Odjet v malém autíčku z Norska na řecký ostrov skoro bez peněz, zažít tam svobodnou éru, kdy ještě slovo hippie nebylo vynalezeno, stát se ženou spisovatele a potom milencem světové písničkářské hvězdy, bydlet v malém domku s doma vyrobeným nábytkem na ostrově, kde se střídají umělci, celebrity i dobrodruzi, pak v Montrealu, New Yorku, Mexiku a k stáru konečně oprášit starou korespondenci a fotky a dostat na smrtelném loži pozdrav od dávného milence Leonarda – bože, jaká to nuda! (Jak si tu stěžuje čtenářka dvojitá Ema…) Ne, není to jen příběh ženy, kterou opouštěli muži, je to příběh jejího i jejich zrání, poctivý příběh, kde se za všechno platí: NĚCO ZA NĚCO, jak už to chodí… Píseň So long, Marianne patří ke Cohenovým nejlepším, je na jeho první desce, kterou si doma hraji dlouhá léta. Marianne promluvila o svém životě až v pozdním věku a svolila dát interview, který jsem slyšel na Vltavě. Potom byla sepsána tahle kniha. Je napsaná prostým přehledným stylem s použitím mnoha citátů z dopisů a rozhovorů, najdete zde i nikdy nezveřejněné intimní básně Leonarda pro jeho lásku. Myslím, že bych ta léta na ostrově Hydra velmi rád prožil s nimi.

Podtext knihy je poněkud zavádějící. Nejde o příběh celoživotní příbėh lásky L.Cohena k jisté jedné ženě, ale o celoživotní příběh Marianny-ženy, jejimż żivotem i Cohen vcelku nezávazně prošel (vedle jejího manžela a ještě několika jiných mužů) Letní románek na řecké Hydře, bezstarostný život ve stylu hippies, drogy, opakovaná pozdějšî setkání. Smutek a bezradnost ženy , jíž muži opouštějí. Pro mě málo autencitity , spíše nuda...