Snoubenci zimy

Knihu som si túžila prečítať od jej vydania. Nakoniec som ju objavila pod stromčekom:). A po pár stránkach som bola nadšená: O starých obydlích se často říká, že mají duši. Na Animě, arše, kde věci ožívají, mají stará obydlí zejména sklon rozvíjet svou nesnesitelnou povahu. Například budova Rodinných archivů měla neustále špatnou náladu. Celé dny praskala, vrzala, unikala a vzdychala, aby dala najevo svou nespokojenost. Nesnášela průvan, který v létě bouchal špatně zavřenými dveřmi. Nesnášela ani deště, které na podzim zanášely okapy. Neměla ráda vlhkost, která v zimě prosakovala zdmi. Neměla ráda plevel, který každé jaro zaplavoval dvůr. Ale ze všeho nejvíc budovy Archivů nesnášely návštěvníky, kteří nedodržovali otevírací hodiny. Šála na ramenou se začala vlnit. "Konečně ses probrala?" dobírala si ji Ofélie. Šála se jí pomalu stáčela kolem kabátu, měnila pozici, obtočila se jí pevněji kolem krku a přestala se hýbat. Byla to velice stará šála, většinu času prospala. No, úvod bol krásny, ale nastavená latka autorke nevydržala. Po príchode na Pól si vybrala zo všetkých možností tú najmenej zaujímavú dejovú linku. Ohromný potenciál knižky utopila v bezvýznamnosti - dvorských intrigách, pletichách a pretvárke. A mňa, úprimne, strašne nebavilo o tom čítať. Veľmi trefne to popísal už komentár predo mnou - je to balast zbytočných scén. Veľká škoda. Na knihu som sa moc tešila a bola pre mňa sklamaním.

Snoubenci zimy na mě udělali opravdu dojem. Kdybych měla shrnout své čtenářské pocity, řekla bych, že je to lehké, ale chytré čtení. A v principu trochu inspirované Carrollovou Alenkou v říši divů. Ofélie je přinucena odjet do světa svého snoubence, který o ni nijak nedbá. Neví, na koho se může spolehnout, kdo je její přítel a jak funguje svět Pólu plný iluzí, neupřímností a skrytého zla. Spolehnout se může jen sama na sebe. Čtenářům fantasy určitě doporučuji. Navíc chválím krásné zpracování knihy v nakladatelství Baobab. Krásná obálka s plastickým písmem doplňuje text tištěný modrou barvou.