Ideální kniha pro předvelikonoční postní období, kdy si má člověk připomínat svoji konečnost a současně naději na věčnost. Mám moc rád tuto edici, protože je to (nepostní) pastva pro oči i pro mysl a autoři jsou velice vlídní a přívětiví průvodci. V této knize srozumitelně a čtivě načrtávají dlouhý příběh postupně se vyvíjejícího vztahu mezi zakrytostí a odkrytostí, abstraktním a doslovným, jen tajemně naznačeným a až na "kost" explicitním – a také mezi životem a smrtí. Jen u barokního období si nejsem jistý, jestli autoři patřičně zvážili i zcela jinou emotivitu a expresivní barokní obraznost ostře zdůrazňující lidskou nicotnost a pomíjivost. Nejsou ti nazdobení kostlivci ve vitrínách současně i paradoxním vyjádřením tohoto kontrastu a připomínky naší konečnosti? Nějak se mi nechce věřit, že u barokních lidí nevzbuzovali ani stopu odporu a nepromlouvali k nim i jazykem memento mori. A také bych měl jen drobnou výhradu k používání sousloví "kočovné národy", které se staly římské říši osudné a nakonec převzaly její dědictví. Ve skutečnosti přece nešlo o národy tradičně žijící kočovným způsobem života, ale kmeny a družiny, které se v 5. a 6. století daly do pohybu vlivem populační a možná i klimatické nestability. Ano, tento pohyb byl mimo jiné nastartován i typickými kočovníky z Východu, ale ti uvedli do pohybu i do té doby usedlé zemědělské skupiny. Převážně tedy nešlo o kočovníky, ale spíše o migranty, kteří jen hledali místo, kde se usadit. To je jen otázka vhodné antropologické (nikoli kunsthistorické) terminologie, jinak kniha perfektně splnila moje očekávání a těším se na další z téže edice.